Moje zkušenost s lekcí STEPOVÁNÍ pro děti - Mámou stylově
Mámou stylově Lifestylový blog (nejen) pro maminky o módě, kosmetice, dětech, vaření, bydlení i cestování.

Moje zkušenost s lekcí STEPOVÁNÍ pro děti

Velmi záhy poté, co se Hugo narodil, jsme s mužem začali hrát takovou hru – hádáme a v duchu si představujeme, co bude náš Hugo jednou dělat. Čím se bude živit, co mu půjde, co ho bude bavit? Zatímco můj muž má v podstatě jednu variantu, kterou preferuje, a tou je fotbal – prosím, nechtějte po mně, abych vysvětlila proč, neboť to jde zcela mimo moje chápání; já si sním o něčem hodně „cool“ a uměleckém, takže ho vidím jako krasobruslaře, baleťáka, dirigenta nebo… stepaře!

Step se mi vždycky moc líbil, úplně mě fascinoval. Jakmile v televizi nebo ve filmu někdo stepoval, musela jsem to sledovat. Nedokázala jsem odtrhnout oči. Moc se mi líbila ta ladnost, přesnost, krásný zvuk, který vydávají stepařské boty, oblečení – a sama jsem se to chtěla naučit. Bohužel, pocházím z malého města, kde nebylo tolik možností na výběr, takže jsem dělala nejdřív country tance (dodneška, jak někde slyším hrát country hudbu, okamžitě se začínám vlnit, a můj muž se mi kvůli tomu směje) a potom házenou. Ale doba pokročila, a hlavně ve velkých městech už si můžeme opravdu vybírat, co dětem nabídneme za kroužky. Když jsem dostala nabídku jít se podívat do akademie pro stepaře a stepařky, asi je vám jasné, že jsem neváhala ani minutu!

Tap Academy Prague sídlí kousek od Strossmayerova náměstí a ve své nabídce má kurzy stepu pro děti i dospělé, začátečníky i pokročilé, a to už od tří let (kurz stepu pro nejmenší děti hledejte označený jako „Mini Tap“). Celým tanečním studiem nás provedla zakladatelka a spolumajitelka Natalia, nesmírně milá, usměvavá, otevřená a vstřícná mladá žena, která odpovídala na všechny moje dotazy a nechala nás nahlédnout opravdu úplně všude. Hugo si tak hned vyzkoušel lekci Mini Tapu – byl tam, pravda, ještě z těch menších dětí (nejsou mu ještě tři roky) a byl trochu vyjukaný, takže jen fascinovaně přihlížel, zatímco ostatní děti suverénně zpívaly, tančily a spolupracovaly s lektorkou Zuzkou. Ta se věnuje právě nejmenším dětem a jak jsem měla možnost vidět, je to opravdu žena na svém místě – děti vypadaly, že ji úplně zbožňují.

Později jsem se šla podívat také na hodinu pro odrostlejší děti, které již soutěží, a zrovna trénovaly nové číslo na nadcházející mistrovství, protože pozor! – Tap Academy má spoustu úspěchů na domácí i zahraniční scéně. Mistrovství republiky, Evropy i světa – to tady nejsou žádné nedosažitelné sny a pojmy, ale naprosto reálné úspěchy. O tom (a nejen o tom) jsem si povídala také s lektorem, choreografem a několikanásobným mistrem ČR, Evropy i světa, Tomášem Slavíčkem. Nadšeně mi vyprávěl o novém čísle, které teď s dětmi společně připravují (nic nesmím prozradit) a o tom, jak se všichni těší a tvrdě na něm pracují. Bylo mi trochu hloupé je u zkoušení rušit, ale když už jsem mohla, tak jsem se podívala – myslím, že to bude pecka! 🙂

Co bych ovšem chtěla ještě vyzdvihnout, je atmosféra, kterou jsem tam cítila. Domácí, vřelá, intimní, avšak otevřená. Věřte nebo ne, ale myslím, že tohle se prostě pozná, i když jsme tam byli s Hugem zatím jen na návštěvě, a nebo možná – právě proto. To, jak byli všichni (děti i rodiče) milí, usměvaví, úplně přirozeně se se mnou bavili, starší děti mi vyprávěly, jaké to je trénovat, soutěžit, a jak je to baví; nikdo na nás nekoukal jako na vetřelce, prostě se sdílelo, mluvilo, pracovalo společně – taková velká rodina, řekla bych. A potvrdila mi to i paní Natalia – že v Tap Academy jsou skutečně skoro jako rodina, že to není kroužek, kam vy nebo vaše děti přijdete jednou, dvakrát, a pomalu o vás nikdo ani neví.

Ta chvilka v Tap Academy mě zase vrátila do dětství, když jsem čekala před lekcí tance, než začneme, když jsem na sebe byla pyšná, že jsem natrénovala nové číslo, když jsme jeli na závody, a třeba nevyhráli, ale povedlo se nám odtančit bez chyby… takové zážitky dají asi víc, než víkend proválený u počítačových her a televize.

Pokud vás zrovna stepování neoslovuje, nebo to není něco, kam byste chtěli dát svoje děti, mrkněte na jejich web, mají i kurzy baletu, moderny, jazzu, latiny nebo třeba otevřené hodiny jógy a pilates. To už je celkem slušný výběr, aby si vybral v podstatě každý. Teda… až na ty fotbalisty (i když, člověk může mít mnohostranné zájmy!).

Hugo je zatím ještě prďola, ale já naprosto vážně uvažuji, že si splním dětský sen, a na step pro dospělé se přihlásím.

P.S. Možná zbytečně, ale trochu cítím potřebu dodat, abyste nebrali začátek mého článku úplně 100% vážně, a neobvinili mě třeba z toho, že jsem typ rodiče, který nutí děti dělat něco proti jejich vůli, aby si tak kompenzoval, čeho sám v mládí nedosáhl. Nejsem, a berte to prosím s nadsázkou. Zastávám názor, že děti se do kroužků a aktivit nutit nemají, a neměly by dřít jako soumaři. Ale měli bychom jim rozhodně ukázat, jaké jsou kvalitní možnosti trávení času, vést je ke sportu i ke kultuře, a rozvíjet jejich potenciál.

P.P.S. Hugo má momentálně období obdivu popelářů a také mi doma intenzivně zpívá. V pořádku. Kromě fotbalu beru všechno 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Translate »
Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial