«Jídlo» Austrálie – Sydney

![]() |
Gril přímo u pláže, jehněčí kotlety – oblíbené jídlo naší dcery, a to červené je maso klokana, ochutnala jsem pouze 1x, na můj vkus moc flaxovité, víckrát už asi ne 🙂 |
Tamním bistrům a restauracím vévodí jednoznačně asijská kuchyně. Japonská, korejská, čínská, thajská…Husté nudlové polévky, sushi, nudle a plno dalších dobrot najdete na každé větší ulici. V Sydney je i přímo čínská čtvrt, ale dobré jídlo z východu najdete téměř kdekoliv. Možná i proto, že Asiaté jsou v Austrálii jako doma a žije jich tam opravdu nespočet (taky aby ne, když to sem mají celkem blízko). I když jsme šli do levného take-away vždy jsme se pochutnali. Kvalitou by se jídlo z asijských bufetů mohlo přirovnat k těm z českých lepších restaurací orientovaných na asijskou kuchyni. Ochutnali jsme i celkem dobré hamburgery (hned vedle našeho vchodu sídlilo vyhlášené bistro, kde od rána do večera postávali lidé čekající na ten svůj). Když byla příležitost, koupila jsem si i sushi, které se prodává v každém obchodním centru (navečer navíc za úplně směšnou cenu).




Ovoce a zelenina (především mango, avokádo, banány a rajčata) tu mají plnou chuť, na kterou jsem z Čech vůbec nebyla zvyklá. Dcerka i já jsme si chrochtaly blahem. Výjimku tvoří brambory, které jsou bílé cosi, absolutně bez chuti. Takže z nich jsme dělali kaši, aby se vůbec daly pozřít 🙂 Nakupovat v běžných řetězcích se moc nevyplatí (opět velmi předražené). Stojí za to si udělat výlet na trh (např. do města na Haymarket), kde zakoupíte ovoce, zeleninu, vajíčka i ryby za poloviční cenu než v obchodě a určitě i v lepší kvalitě. My jsme odsud odcházeli s plnými taškami a zásobou na celý týden. (Když jsme u těch tašek, igelitky se v obchodech rozdávají, jak kdyby se nechumelilo, prodavačky nákup přímo do nich skládají a jejich zvykem je dát 2 věci na tašku, takže z každého nákupu jsme si přinesli nejméně 10 igelitek, ekologové by asi skučeli).
![]() |
Paddy’s market a naše milované passion fruit. |
Znáte Marmitte nebo Vegemite? Obě dvě jsou kvasnicové pomazánky, Marmitte seženete v Anglii (kde jsem se do ní zamilovala) a Vegemite zase v Austrálii. Chutnají stejně, jen se liší jejich výrobci a obal. U těchto pomazánek (nebo jak to nazvat) se dá říct, že je buď milujete nebo nesnášíte. Mají velmi, velmi specifickou chuť. Já když ji poprvé ochutnala, jsem si myslela, kvůli její tmavé barvě, že se jedná o nějaký druh nuttely, těšila se na sladkou chuť a tudíž jsem první lžičku ihned šokovaně vyplivla. Když jsem jí pak dala ještě druhou šanci a byla připravené na slanou chuť, namazala jsem si jí na toust s vajíčkem a to už byla jiná! Delikatesa. Takže Vegemite jsme jedli na snídani i večeři, s vajíčkem, sýrem, avokádem…Také jsme si velmi oblíbili arašídová másla.
![]() |
Po domácku vyrobené kalamáry, dcerka se po nich mohla utlouct. |
Alkohol v běžných obchodech nenajdete. Stejně jako v Anglii, obchody, bary a restaurace musí mít na jeho prodej licenci. Takže zde existují speciální „bottle shopy“ přímo s alkoholem. My si dopřávali večer, když dcerka usla, sklenku vína, které Australané opravdu umí. Nenatrefili jsme na žádné špatné. Oblíbila jsem si tu i cidery (ovocné alkoholické mošty, nebo jak bych to nazvala, nejznámější jsou jablečné, ale já si zamilovala s limetkou a jahodami). Vyzkoušeli jsme i známý australský rum z Bundabergu (který během našeho pobytu zrovna spláchla povodeň :-/) a melounový likér. A abych nebyla za alkoholika, tak nesmím zapomenout na různé freshe, kterými jsem se občas posilňovala.
Sladké jsem si dopřávala jen minimálně, ale když už tak to stálo za to 🙂 Užívala jsem si sójovou zmrzlinu s čerstvým passion fruit, asi nejvyšší zákusek na světě a božské makronky od vyhlášeného australského cukráře Adriana Zumby, samozřejmě s capuccinem v kelímku, se kterým jsem chodila na hřiště 🙂

Nazpět jsme letěli přes Soul, kde jsme i přespali v nádherném hotelu s dokonalým snídaňovým buffetem. Takže by se dalo říct, dokonalá tečka na závěr. Našla jsem tam vše, o čem se mi vždy kdy snilo – od ryb, mořských plodů, exotických polévek, sýrů, vajíček na x způsobů až po čerstvé ovoce a báječné jogurty. Dcerka měla však jednu ze svých divokých nálad a snídani si zas tak moc užít jako my nechtěla, takže místo toho abych si snídani patřičně vychutnala, jsem ji mezi sousty odchytávala u stolů cizích lidí. Škoda, že v restauraci zapomněli na dětský koutek, ten by se nám tam opravdu šikl a mohli bychom tak celou naši dovolenou v klidu zakončit 🙂
