Cestování» Region Puglia, Itálie
Vy, co sledujete můj facebook, určitě víte, že jsem byla nedávno v Itálii. S kamarádkou jsme si udělaly takovou minidovolenou a já mohla na chvíli zapomenout na všechny rodičovské povinnosti. S dcerou jsem vlastně nonstop, hlídání máme opravdu svátečně, takže jsem tento pouze dámský výlet potřebovala už jako sůl. Myslím, že pro zdravý rozum každé matky je důležité, si občas vyhradit čas pouze na sebe a naplánovat si třeba i několik dnů bez dítěte 🙂 A teď už k tomu co jsme viděly, navštívily a snědly 🙂
Za celkem 3 dny jsme stihly projet 3 hlavní body regionu Puglia, který leží na jihovýchodním pobřeží Itálie. Když jsme odlétaly z chladné Prahy, utěšovaly jsme se, že se za chvíli ohřejeme (a taky podle toho měly sbalený příruční kufr – samé sukně a šaty). A hádejte co, ono nakonec bylo tepleji v Praze než tam! Ze tří dnů nám dva propršely a foukal velmi ledový vítr. Aspoň ten poslední den nám už sluníčko přálo a my se aspoň na hodinku vyvalily na malé pláži (když už jsme byly u toho moře!). Na koupání jsme se ale neodvážily, s omrzlinami jsem se do Prahy vracet nechtěla :-). Takže jsme chladnější počasí využily k cestování, na to bylo jako dělané. Vlaky v Itálii jsou na velmi dobré úrovni, čisté a celkem levné. Takže nás už na nádraží znaly, jak jsme stále něco hledaly a ptaly se na informacích. Na to, že tam téměř nikdo nemluvil anglicky, jsme se dostaly, kam jsme chtěly a ani se neztratily! 🙂 Jen Italové z nás byli trochu paf, v tomto regionu jsme moc turistů nepotkaly a na nás dvě samotné holky koukali celkem nevěřícně 🙂 Ještě, že jsme už obě tak zcestovalé a nebojíme se vyrazit do neznáma.
První den jsme strávily v Bari, druhém největším městě jižní Itálie, kde jsme měly i ubytování. Metropole nás překvapila svou rozlohou, sotva jsme ji za celý den stihly projít a to nechtějte vědět, jaké jsme měly křeče v nohách! Zrovna tu končil i nějaký místní festival, kvůli kterému bylo město vyzdobeno různými dekoracemi s malými žárovičkami. Italové nás opět doběhli svým režimem otevírací doby restaurací (vždy na ty jejich siesty zapomenu), takže když jsme dostaly hlad, tak zrovna všechny restaurace i obchody zavíraly! Našly jsme jen jednu zapadlou, kde nám jídlo aspoň ohřáli s sebou. Sice nám domluva rukama nohama trvala asi 10 minut, ale s prázdnou jsme neodešly. Hladovět zrovna v Itálii bych si nedokázala představit :-). Bari má nejenom velký přístav, ale může se pyšnit i krásným historickým centrem, které jsme objevily až na konci dne. I přes bolavé nohy jsme ho ještě z posledních sil prošly a večer totálně vyčerpané odpadly. Stálo to za to.
Když jsme se vzbudily druhý den, ani se nám nechtělo ven, jak byla zatažená obloha. Přesto jsme se navlékly, jak nám naše na lehko sbalené kufry dovolily, a vyrazily směr vlakové nádraží. Na koupání to zrovna nevypadalo, takže cesta do vnitrozemí byla jasná. Všichni nám tam doporučovali navštívit městečko Alberobello, které je typické domky se špičatými střechami tzv. trulli. Čekaly jsme nával turistů, ale kupodivu vesničkou vládl naprostý klid a ticho. To nás tak pohltilo, že jsme v kavárně na náměstíčku vydržely asi tři hodiny, bez jakéhokoliv spěchu! Na tento klid vzpomínám ještě doteď. Mezi domky vedly úzké uličky, které mně připomínaly pražskou Zlatou uličku. Místní zde prodávali svoje výrobky a my měly pocit, že se tu zastavil čas.
Na náš poslední den už konečně vykouklo slunko a my se stihly i trošku opálit (já i lehce spálit!). Z našeho oblíbeného nádraží jsme zavítaly na minipláž do města Monopoli, kde si daly i parádní oběd na zahrádce s výhledem na moře. Bezkonkurenční!
Odtud jsme ještě sjely jednu zastávku vlakem do terasovitého městečka Polignano a mare. Jak se říká, nejlepší nakonec a to jsme vůbec přemýšlely, jestli stojí za to, sem jet. Naprosto kouzelné město! Protože jsme už večer byly pořádně vymrzlé, zamířily jsme do restaurace a objednaly si mušlovou polévku. O to příjemnější překvapení nás čekalo, když nám donesly obrovský talíř s mušlemi na víně. Naprostá delikatesa! I když ve šťávě, odhaduji, plavala alespoň polovina másla, vyjedla jsem ji celou s bagetou. V Itálii by byl hřích nechat zbytky na talíři 🙂 Přestože celé tři dny utekly jako voda, nemusím vám říkat, jak jsem se těšila domů na dceru. I za tak krátkou dobu mi přišlo, že hrozně vyrostla a celkově je jakási dospělejší. Když ji vídávám každý den, ani se neuvědomím, jaké pokroky dělá a jak je nádherná.
Co vy mámy, byly jste, nebo se chystáte na dovolenou bez svých dětí?
