Jak jsem si uvědomila, že žiji svůj největší dětský sen - Mámou stylově
Mámou stylově Lifestylový blog (nejen) pro maminky o módě, kosmetice, dětech, vaření, bydlení i cestování.

Jak jsem si uvědomila, že žiji svůj největší dětský sen

Dětství mám už hoooodně dlouho za sebou a kolikrát mi to přijde, jako by se odehrávalo v jiném mém životě. Mám na něho totiž hodně trpké vzpomínky a podařilo se mi ho tak zakopat v mé paměti hodně hluboko. Naštěstí náš mozek funguje tak, že ty špatné věci zapomíná mnohem rychleji a pamatuje si spíše to dobré. A díky mým holkám se mi ty šťastnější okamžiky vynořují čím dál tím frekventovaněji. Dost často mívám takové zvláštní flashbacky. Nestává se vám to s dětmi taky?

Voda šplouchá všude kolem mě a já se jí snažím lopatičkou nabrat do mého oblíbeného kyblíku. Dají se na něj nacvaknout bábovičky a vypadá, jakoby se smál. Koupu se s ním i ve vaně. Cvak. Dívám se na holky, jak nadšeně skáčou v bazéně a polévají se konvičkami i kyblíkem. Jen místo úsměvu má na sobě Elsu.

Jdu celá vyklepaná do velké a neznámé budovy a tam po mě chce nějaká paní, abych jí řekla barvy kolíčků. Pak mi oznamuje, že se brzy uvidíme ve třídě. Cvak. Vedu do školy Sárinku na zápis a podporuju ji, že to bude ve škole sranda a paní učitelce nakreslí jen nějaký obrázek a pak zase půjdeme domů. Koukám se na ni, jak nervózně sedí v té malé lavici a úplně tam vidím sebe.

Hraji si se svou první Barbie a převlékám ji do šatiček – do těch, které jsem si ušila v ruce ze svého starého trička. Cvak. Holky si hrají s Barbie a Kenem na rodinu a převlékají je do různých oblečků – krásných barevných a třpytivých – přímo od Mattela, né těch zpíchlých jehlou, ze kterých trčí nitě 🙂

A přesně tady v tom okamžiku se mi to vše vybavuje. Jak jsem si s těmi panenkami dokázala hrát od rána do večera a vymýšlela jim všechny možné i nemožné módní kreace. Nevnímala jsem čas a jen jsem přemýšlela, které své tričko rozstříhám příště (naši naštěstí nic netušili, měli za to, že se trička prostě někde ztratila 🙂 ).

A pak jsem ty módní kreace začala tvořit na sobě. Ano, móda a to bezmezné kombinování vzorů i střihů, mě chytlo už v raném dětství. A pokračuji v něm doteď a pořád mě to baví. A dokonce občas radím ostatním, jak by se měli oblékat. Kdo by to kdy tušil, že z mé dětské vášně se stane částečně moje práce. Dětské sny se opravdu mohou splnit.

Takže děkuji Barbie, že mi určila směr mého života, že mi pomohla se najít. Proto jsem chtěla, aby tuto panenku měly i holky. Ani mě to nepřekvapilo a jejímu kouzlu dokonalosti také podlehly a nosí ji s sebou skoro všude. Jen to hraní s ní mají tak nějak ulehčené. Šatičky s ní také dostaly, stejně tak nějaké propriety (dokonce se dělá i kelímek s kávou do ruky v té pidi verzi) a mini nábytek. Takže svoje trička si rozstříhávat nemusí a já se nebojím, že by si ublížily s jehlou. Ale na druhou stranu si říkám, že ta doba, kdy jsme my toto všechno neměli, k něčemu byla. Naučilo mě to, si poradit za všech okolností a vystačit si s málem.

Jako máma jsem ale na druhou stranu šťastná, že moje holky z něčeho mají takovou radost. Hraní na rodinu s Kenem a jejich pejskem si zase trénují sociální vazby a řeknu vám, že není nic roztomilejšího, než když Barbie nazývají maminkou a jejího fešáka tatínkem. Sleduji je, dojímám se a uvědomuji si to:

Jsem šťastná, že máme rodinu, tu kterou jsem si vždycky přála a snila jsem o ni.Takže vlastně další dětský sen – ten největší – se mi splnil a já ho právě teď žiju.

P.S. Jestli Barbie i Kena svým dětem chcete také dopřát (nebo klidně sobě, není se za co stydět), TADY o ně běží SOUTĚŽ.

(7) Komentářů

  1. Ali, nemyslím to zle, ale bacha na to, aby opravdu byly štastné potom z maličkostí, když jsou holky zvyklé pořád něco dostávat a mít nejlepší. Nedávno jsem totiž četla článek o tom, proč jsou lidé neštastní. Neumí se radosvat z maličkostí atd. Také mám kamaráda, který má dv syny trochu starší než vy holčičky a má problém je zaujmout – aquapark-nuda, zoologická-tam už byli stokrát. Na výlet?Neexistuje…Pokud s nimi chce trávit čas tak, aby oni byli nadšení, sedí prý doma na sedačce každý s telefonem a hrají hry. Bohužel. Určitě to není všude a určitě je to i o rodičích. Ale já se třeba umím radovat z maličkost, prootže ori mě nejsou smozřejmostí.

    • Ali, tohoto jsem si dost dobře vědoma, neboj, holky nemají vše a nepořídím jim hned vše, co si přejí. Ví, že věci mají za odměnu, nebo k nějakému svátku apod. Často i svoje hračky třídí a dáváme je jiným dětem. A telefony/ tablety mají hodně omezeně, spíš je vybízím, ať si vyhrají jinak 🙂 Doba je jiná než za nás, tak je spíš na nás rodičích, abych to korigovali, co jim vše chceme koupit 🙂

  2. Ahoj Ali, moc krásně napsané, jako malá jsem si s Barbie hrála téměř nepřetržitě, určitě to byly nejoblíbenější panenky. Moje holčička má zatím jen dva roky, ale už teď se těším, až jí pořídím tu její .

  3. No jo, Barbie, měla jsem tuším dvě nebo tři a byl to pro mě velký svátek, když jsem je dostala. A když se na ně ještě nedaly koupit šaty, tak mi je šila babička.

  4. Pingback: JenProŽeny » Co je nejdůležitější? Samozřejmě rodina!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Translate »
Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial