Mámou stylově Lifestylový blog (nejen) pro maminky o módě, kosmetice, dětech, vaření, bydlení i cestování.

I dítě má svoji hlavu, aneb jak jsme Stelu odnaučovali od plen a nočního mléka

Tady ten článek vám slibuji už pěkně dlouho. Sama vím, jak hodně maminek trápí, že jejich dítě ještě pořád nechodí na nočník, stále chce v noci kojit, i když mu už táhne na 3 roky, a sousedovic Maruška je přeci bez plenek už od jejího roku. „Proč je to moje dítě v tomto pomalejší a není nějaké divné?“ S takovými myšlenkami se asi vypořádáváte často. To srovnávání je asi to největší prokletí nás maminek (a možná i žen všeobecně? Taky se stále s někým srovnáváte? 🙂 ). A přitom je to takový nesmysl a jen vám to zavaří v hlavě. Co jsem se s věkem naučila je – nesrovnávat. Žít si svůj život, jak nejlépe umím, a když to jde někomu lépe, asi to dělá jinak, věnuje tomu více času, nebo má pro to přirozené nadání. Ale já mám zase jiné přednosti! Každý jsme jiný a tak nemůžeme všichni podávat stejné výkony. A to stejné platí i u dětí.

A hlavně u těch čerstvě narozených čistých duší bychom neměli aplikovat ty naše měřítka z dospělého světa. Oni ví, proč co, jak a kdy dělají a jejich tělo se umí samo vyvinout a vyzrát. My v tom nic neurychlíme, naopak když budeme příliš tlačit na pilu, přinese to víc škody než užitky (například předčasné posazování, umisťování dětí do chodítek apod…). A to stejné, když na ně budeme tlačit, že už by měly chodit na ten nočník. Psychika je hodně křehká.

Co jsem se v mateřství naučila je těmto srovnáváním nepodléhat. A to už od samotné porodnice, kde se to hemží samými tabulkami i čísly. Miminka se stále váží, kolik toho vypily, po narození se nepřirozeně natahují, aby se mohly změřit, a stále se jim dělají nějaké testy. Jen aby se to zaneslo do těch lejster a všichni lékaři byli spokojení. Ale co to miminko? Naučila jsem se brzy říkat NE. Přeci jen já jsem máma a já vím, co je pro moje dítě nejlepší. (Když nejde o závažné onemocnění, tam si samozřejmě nechám poradit od povolaných.) A víte co? Kromě blbého pohledu se toho zas tak moc nestalo. Odmítla jsem měření dcer po narození, odmítla jsem podání umělého mléka, když nepřibývaly podle tabulek, a neublížilo jim to vůbec. (To je ale moje osobní zkušenost a moje holky se narodily s váhou nad 4kg, u předčasně narozených dětí apod. je to jiná situace.) Na nás maminky je velký tlak, že musí přibírat, že musí v určitém věku stát na čtyřech a pak i chodit. Když se od toho ale oprostíme a začneme víc než doktory vnímat svoje dítě, zjistíme, že vlastně žádný problém nemá a je úplně normální.

Neříkám, že já jsem si různými pochybnostmi neprošla. Sára mi nejednou bojkotovala kojení a dokonce začala i ztrácet na váze (viz tento článek), od počáteční paniky, že zemře hlady, jsem se pak uklidnila a spíš vynaložila všechno, abychom si spolu našly způsob, jak na pravidelné kojení opět najet. Po dvou týdnech se to zase rozjelo. Obě dvě moje holky začaly sedět i chodit později než ostatní děti v jejich věku, ze začátku hlavě u Sáry jsem to řešila, pak jsem si uvědomila, že nic nenadělám a nemá cenu na ni tlačit, že ona k tomu pomalu dojde. Kdo by to do ní dneska řekl? 🙂

To se pomalu dostávám k tomu, jak jsem odnaučila od pleny i mléka Stelinku. Píšu dohromady tyto dvě věci, protože si to odvykla současně a SAMA. Ty děti jsou totiž taky pěkně vychytralé, a když to mají nějak nastavené v hlavičce, mi tu hůl nad nimi nezlomíme. Stelu jsem se snažila od pleny odnaučit pomalu asi od dvou let. (Po zkušenostech se Sárou mi přišlo, že toto je ideální věk, kdy jsou na osamostatnění vyzrálé). To co ale fungovalo u Sáry, se Stelou moc nešlo. Má jinou povahu a celkem si s námi zahrávala. Pomohlo, když jsem ji párkrát týdně začala dávat do kolektivu do soukromé školky. Viděla, že jiné děti už chodí na nočníček a sama se na malou taky naučila, byla na to pyšná. Ale každý den pak večer měla svoji velkou plenkovou chvilku, kdy bez ní nešla spát a i po roce přemlouvání, že i „bobečky“ se můžou udělat do nočníku (Jako v této knížce), to nepomáhalo. Měla svoji hlavu. To stejné s mlékem, bez večerního mléka se nešlo spát a často ho vyžadovala i v noci. Já vím, že pro zuby to není vhodné, ale cestou vyřvání jsme jít nechtěli. U Sáry třeba fungovala metoda každý 3. den dát o 10ml mléka méně až pak vůbec. U Stely to nezafungovalo (hlavně i díky různým nemocem).

Naučili jsme se s tím vším fungovat, i když už chodila do státní školky (kam se prostě s plenami nemůže) a i pediatrička mi potvrdila, ať na ni netlačím. A pak nadešel náš den D a my se balili do Thajska. Naříkala jsem, kolik místa mi zaberou pleny i to mléko. A Stela sama přišla a prohlásila: „Mami, já už budu chodit na záchod a mlíčko už taky nebudu chtít.“ Potvůrka to prostě měla jen v hlavě. A opravdu se tak stalo, v Thajsku neměla plenu ani jednou a mléka se taky nevyžadovala. Sice noční spánek bez pleny je někdy náročnější a kolikrát jsme museli řešit situaci s mokrým prostěradlem, ale 5 nocí ze 7 zvládne v suchu. Ale prosím nesrovnávejte si to se svými dětmi.

Jak jste to s odnaučováním od plen a mléka měly vy? Klidně se podělte s ostatními mámami v komentářích 😉

A bavily by vás ještě nějaké mé postřehy a zkušenosti z mateřství? Jestli ano, na jaké téma? 🙂

Stela předtím používala…

18 komentářů

  1. Myslím si to samé.Obě holky jsou zimní,starší leden a mladší listopad,takže jsem si říkala,že začnu v létě půjde to líp.Koupila jsem starší nočník k Vánocům( bylo jí 11.měsíců),aby se do léta seznámili.Začal jí zajímat,tak jsem jí párkrát po spaní posadila,vyčůrala se a šťastná.Začala bojkotovat pleny a ve 14. měsících byla nez nich.Naprosto mimo můj plán ?? A ještě mnohem dřív.Mladší teď bude 16 měsíců a nočník nechce ani vidět.A mě to zatím vůbec netrápí,vím,že to přijde

  2. Aktualne riesim nocne mlieko. Sme 6. noci bez. Pomohol mi soplik. Ked je chora viac sa taha ku mne do postele a tym padom ked spi pri mne je kludnejsia a nepyta. U nas je to uz skor zlozvyk ako hlad. A tak nepyta ale zas viac sa taha do postele ku mne. Asi menime jeden zlozvyk za druhy. Niekto radu? 😀

    • No s tím společným spaním to je zase jiná kapitola. Holky s námi taky spí, toto už jsme vzdali a jak jsem zjistila v okolí, nejsme jediní :-))

      • Však tak je to správné. „Kontaktní rodičovství“ je teď free, cool a in 🙂 . A navíc ohromně pohodlné a příjemné. Prvního synka jsem automaticky dávala do košíku nebo postýlky. Ten třetí v postýlce nestrávil ani noc a v košíku spával jen během dne. A přiznám se, že lituji, že jsem prvního v posteli neměla, resp měla až tak od jednoho roku, kdy mi sám důrazně dal najevo, že sám v postýlce spát nechce, ikdyž ji mám nadosah. Zbylí dva budou spát se mnou dokud sami budou chtít. Je to sice někdy legrace, když kojenec loudí mléko, zatímco batole se na mě tlačí, protože se chce pomazlit, ale i tak bych už neměnila.

  3. S tim srovnavanim Ali mas pravdu, je to jako mor!! „Tvuj syn jeste nechodi? To muj Tonda stoji na usich uz od narozeni…“ ? A mnoho dalsiho jsem si vyslechla, ze opravdu hruza… Muj syn zacal chodit presne na den na sve narozeniny… Druhe narozeniny… Nezapomenu to nikdy vim co bylo za den i kolik bylo hodin – krasny okamzik ?… Materstvi se musi delat s laskou a hlavne srdcem ?

  4. Lenka Brestenská - Odpovědět

    Ali, mám už väčšie deti (aktuálne takmer 14 a 9,5) a akoby to bolo včera si na všetky tieto udalosti pamätám. Muži si rozprávajú svoje zážitky z vojny (teda 40+ roční), ženy z pôrodu a z detí :)))).

    Obe moje / naše deti dozrievali, teda ich nervová sústava, pomalšie, aj napriek tomu, že sú obe nadpriemerne inteligentné (áno, papier na to máme :)))) ).

    Staršia, narodená v apríli, dostala keď mala 2 a 1/4 roku kiahne, vonku júlové horúčavy, ona 3 týždne doma, len v tielku a plienke. Prakticky zo dňa na deň prestala používať plienky cez deň aj v noci, aby sa jej nezadierali kiahňové pupáčiky o plienku. Absolútne nijak sme sa o to nepričinili.
    Mladšia, narodená v septembri, ležala s mužom na infekčnom oddelení niekedy na jar, keď mala 2,5 roku, vo vysokých teplotách, na infúzkach, 4 dni v kuse. Nakoľko stále cikala, nechcela plienku, sama od seba, a sedela na nočníku. Aj v noci. Takže u nej samé od seba tiež, za 4 dni.
    Nepamätám si, že by ktorákoľvek z nich mala nočné nehody s cikaním.
    Jednoducho, obe potrebovali dozrieť a ja som nemala nervy, chuť ani čas, aby som ich naháňala s nočníkom.

    Čo sa týka nočného mlieka, naše deti fľašku nepoužívali, staršia dojčená do 2 a 3/4 roku, mladšia 2 a 1/4 roku, rovno prešli na poháriky s vodou, umelé mlieko vo fľaške nepili. Nočné dojčenie odišlo samé od seba asi v 2 rokoch, jednoducho som sa chcela už v kuse vyspať. A to nehovorím o tom, že som chodila od ich 2 rokov do práce a oni do jasiel, takže som ten spánok potrebovala.

    Čo sa týka samostatného spania, keď sme mali len staršiu, bývali sme v 1-izbovom byte, kde mala vlastnú postieľku a s nami v posteli asi ani nikdy nespala.
    Mladšia, už po presťahovaní do veľkého, spala vo svojej postieľke s nami v spálni, staršia vo svojej izbe. Po nočnom dojčení som si ju už nechala v posteli, lebo sa mi nechcelo vstávať a prekladať ju :))).
    Ale do izby k staršej sestre sme ju preložili asi v cca 2,5 roku.

    Deti s nami v spálni nespávajú, i keď malá krpka sa občas, raz za 3 mesiace možno, v noci zobudí a so všetkými svojimi aktuálnymi plyšákmi v počte cca 10 kusov príde v noci k nám mne pod paplón. Zväčša ju tam nájdem až ráno a nezobudím sa na to :))).

    Mne sa toto všetko zdalo prirodzené a normálne, ale tiež som si, skôr skryte, vypočula, akí sme divní rodičia, že sme nechali našim deťom plienky aj po ich 2. roku. Na to som vždy povedala, že sme dosť bohatí na to, aby sme im tie plienky kúpili a ja príliš lenivá a venujúca sa aj sama sebe, aby som ich namiesto toho v kuse naháňala s nočníkom.

    Chodenie kapitola sama o sebe, nakoľko menšia krpka začala kvôli hypertónii dolných končatín a rehabilitácii a permanentnom niekoľkokrát za deň cvičení chodiť až ako 15-mesačná, keď sa prvýkrát sama postavila. Bol to ten najkrajší vianočný darček aký sme kedy dostali !

    • Leni, na takové věci se prostě nezapomíná. Každé dítě má svůj rytmus a Tvoje holky už jsou tedy velké slečny, to už asi zase řešíte jiné věci, ale je fajn se takto zavzpomínat 🙂

  5. Ja uz mam deti dospele,ale napisu :mile jsi me potesila,ze mas na tohle takove nazory,ikdyz jsi OPRAVDU mlada(a to ty jsi tak „nezlob“??)ja jsem tyhle silenosti a srovnavani, od prirody z duse nesnasela??*a tim padem jsem pak byla za egzota;ale me to je celkem opravdu jedno,jsem takova povaha,ze si svuj,nas,zivot jedu neustale dle sebe,dle sveho citeni,intuice,selskeho rozumu,ale predevsim lasky sveho srdce,a take razim heslo zij a nechej zit(takze jsem se i takto chovala a chovam, i k ostatnim maminam,zenam,kamaradkam,kolegynim..)

    I z toho duvodu jsem nesnasela ruzne kluby??,Maters.centra,a „drbarny“u pisku a
    podob ?,*vsem normalnim zenam v nich se omlouvam)Myslim ale ze je jasne,po tom,co jsem uz napsala,jak to myslim a citim.

    Vzdy jsem mela husi kuzi,a bylo mi to opravdu az smesne,a nepochopitelne, srovnavat deti,neustale vazeni..a moje dite je mensi/vetsu,nez jsou tabulky;dokonve stale jeste i nektere pediatricky to praktikuji?( srovnavame manzele,domy,auta,zivotni styl a,postavu pod.)a predevsim(jak i ty pises),srovnani se s jinou zenou!.Ono to prijde mnohdy i s vekem(u nekoho ne?),kazdy ma i jiny sebevedomi(nekdo ho moc nema?),ja jsem „nastesti“takova povaha!Vlastne jsme taci i v rodine?Lip se mi tak zije ;a myslim,ze i tim padem i lidem okolo me?
    Jj, a zeny jsou v tomto opravdu specialistky(muzi maji jine veledulezita temata,ale tohle opravdu neresej)A bez urazky,v cesku se to porad jeste resi vic,nez napr.tady(a jinde)Bylo by to prima,kdyby to tam bylo vice free??Celkove..Zij a nechej zit!

    Na zaver takova vzpominka:v tomto smeru neni nic horsiho,bojovat s timto srovnavanim s tchyni,ktera mela svoje“100%nejlepsi“,zastarale zkusennosti?:napr.dite k nocniku skoro privazovat..v roku uz je pozde..budit dite pravidelne po 3h.na kojeni…zadne spani s rodici..nechat vyrvat.*tim si posiluje i plice,a nebude rozmazlene.?.a podobny „lahudky“.

    Dekuji timto i me mamince,ze mi jednou dala starou knizku,ktera byla plna podobnych lahudek,se slovy:precti ji,pobav se,at vis,co nemas delat!?A vzdy pouzivej srdce,intuici(nestyd se za ni,naopak,my zensky ji hodne chceme potlacovat),selsky rozum,ikdyby to bylo (a urcite i bude)pokus-omyl.A ze bylo,to k tomu ale patri.Za to mam ale stastne,sebevedome,uspesne a pozitivni deti?

    Ali dekuji,ze jsi to sem dala.Ono to pomuze jinym zenam(verim,ze ano).
    Zdravim ze zahranici.?

    • Sáro, děkuji za komentář, no ty mateřská centra, pískoviště atd… kapitola sama o sobě. Ty máš ale opravdu super mámu, já si na vše musela přicházet sama, ale o to víc jsem si ověřila, že není nad to poslouchat svoji intuici a kašlat na to, co si myslí ostatní 🙂 Teď to učím i holky, ve školce se tam stále s někým srovnávají, no je to mor, ale život je bez toho mnohem jednodušší 🙂

  6. Presne ako pisete, kazde dieta je ine. Ja mam 15 mesacneho synceka a tiez na neho netlacim, verim, ze nebude do 18tky chodit v plienkach:):):) Ale je pravda, ze ako matka mam v hlave sto veci, kedy bude sam jest lyzickou, kedy prestane v noci pit mlieko, kedy zacne rozpravat:))) Viem, ze kazde dieta je ine a kazde to zacne robit vtedy, kedy bude vhodny cas, ale my matky sme uz take.:):):) Pravdaze snazim sa neporovnavat svoje dieta s inymi, pretoze viem, ze je jedinecne, ako kazdy.
    Mna by zaujimalo, kedy u vasich dievcat nastupilo obdobie vzdoru a ako sa s tym pasujete:):) Asi najhlavnejsia zbran rodicov na obdobie vzdoru je trpezlivost:)))) Citam mudre knihy:)
    Velmi rada Vas sledujem na insta plus na youtube a velmi sa mi paci, ze sa na nikoho nehrate a ste taka aka ste, prirodzena, inspirativna a velmi mila zena a matka:):)
    Katarina

  7. Starší syn přestal vyžadovat v noci láhev sám od sebe v jeho 18 měsících, nočník to bylo cca kolem 2 let bez problémů. Ale dcera mi dělala hotové peklo s kojením, skončilo to tak, že chtěla 6 x za noc, proto jsem taky s kojením v 11 měsících skončila. Asi to bylo proto že neměla dudel, ale prostě jsem nebyla schopna jí na něj naučit, a dítě bez dudíku, to je fakt něco. Co se týče nočníku pokaždé, když chtěla jít na velkou, řvala: já chci plínu, já chci plínu, a trvalo to tak do 2 a půl let určitě, a pak jednoho šla na nočník a bylo to. Rodina už to samozřejmě řešila. Jo a flašku loudila 2x za noc nedlouho před třetíma narozeninama. (no a já jí to fakt dávala!) Jo a syn – tenkrát pětiletý – měl večerní rituál, že lemtal to mlíko z flašky s dudlem spolu se ségrou. Samozřejmě, že někteří rodinní příslušníci opět řešili, že pětiletý pije mlíko z lahve s dudlem. No a dopadlo to tak, že jednou jeli s manželem beze mě na víkend k babiččce, a já zapomněla, ale opravdu ne schválně, jim ty lahve dát. A bylo to 🙂 Stačily 2 noci. A spaní v naší posteli má v oblibě dcerka pořád. Akorát bohužel ji musím budit než jdu spát na čurání, jinak to celou noc nedá. Bude jí teď pět. Ale ono u těch holčiček to prostě trvá dýl.

  8. Já mám tři děti už velké ale ráda si při čtení připomenu jejich dětství.Vypravit je ráno do školy a sebe do práce bylo náročné.Nechtěly ráno snídat,takže to u nás probíhalo tak,že jsem do lahví s dudlíkem připravila kakao nebo mléko,po probuzení jsem jim dala láhev do rukou a zatímco polospící pily jsem je oblékla a pak jsme vyrazili. A to do jejich 10 let.:-) Večer jsme všichni ulehli do svých postelí ale každou noc se od některého z dětí ozvalo: „Mamko,můžu jít do tvé postele?“ Napůl probuzená jsem souhlasila a vzápětí se nás na dvojposteli mačkalo pět dohromady i s jejich tatínkem.Byly to krásné životní chvíle,které člověk pořádně ocení až jsou dávnou minulostí.

  9. Jarmilko,moc dojemne pro mne ,a ano mate pravdu,mnoho veci clovek oceni az jsou velke(jako i ty moje?)A strasne to utika,a ikdyz nektere veci nas trapi,stvou..budme za ne rady!Ne kazde dite ma to stesti byt zdrave,vitalni,a zlobive..?

  10. Moc pěkně napsáno, mluvíte mi z duše, já mám holčičku dva roky a 4 měsíce a zrovna v ničem není moc rychlík. Tento týden už po čtvrté zkoušíme odplenkovat, vždy si o to řekla sama, ale po pár dnech si zas sama začala říkat o plenku, protože se jí ani jednou nepodařilo něco vyrobit do nočníku či záchodu a byla z toho špatná. Myslím, že hlavně jí k tomu tlačí poznámky v okolí, že tak velká nosí ještě plínu, ona navíc vypadá jak tříletá. To předposlední odplenkování jsem na ni už i moc tlačila, protože jsem nechápala, proč by jí to nemělo jít, když v jiných věcech mi přijde chytrá dost, jednou jsem i vypěnila, když odmítla jít na nočník a v zápětí se mi počůrala, pak se teda snažila pořád sedat na nočník, ale stále čůrala zásadně mimo. Po týdnu bez jediného úspěchu se opět sama vrátila k plenám a já jak jsem viděla, že je z toho opravdu nešťastná, jsem pochopila, že to fakt nemá smysl hrotit a měsíc jsme o tom prostě nemluvily. Před pěti dny se opět sama rozhodla, že nechce plínku, i když úspěchy byly jen dva, vidím, že se snaží, tak to třeba i už i zvládne.
    S flaškou to je zatím stejné, nepije na noc mléko, když jsem přestala kojit, mléko z flašky nechtěla, pila vodu a pořád pije vodu, někdy si říkám, že je fakt na tu flašku velká a nevím, jak to bude pak probíhat ve školce, ale třeba to půjde líp, než si myslím.
    Jak už jsem psala v úvodu není v ničem rychlík, co se týče pohybu, ať první otočení, sezení, lezení a chození, v podstatě vždy, když už jsem si říkala, jestli je v pořádku, že to zatím neumí, prišlo to prostě samo. Po zkušenostech s otočením, sezením a lezením, jsem si už u chození starosti nedělěla a ona v šestnácti měsících začala prostě sama.
    No a v posteli spí taky dost často s náma, manželovi to vadí a někdy má touhu si o tom povídat, co s tím budeme dělat, ale já musím říct, že většinou je to strašně příjemné, když se ke mně moje dcerka tulí.
    Prostě není to soutěž, nemusí nás zajímat, jak kdo to má doma, hlavně u nás, aby to bylo tak, jak nám to vyhovuje.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Translate »
Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial