Mámou stylově Lifestylový blog (nejen) pro maminky o módě, kosmetice, dětech, vaření, bydlení i cestování.

9 věcí, které jsem se naučila za svých 33 let života

Nedávno jsem sfoukla svou 33. svíčku na dortu a uvědomila jsem si spoustu věcí. I když se pořád cítím v duši jako dítě a mám praštěné myšlenky, je ze mě přeci jen už velká holka a troufám si říct, že jsem konečně našla tu svoji životní rovnováhu a štěstí 🙂 Prostě na tom rčení, že pravý život začíná až po třicítce, něco bude 😉

Co jsem si tedy za svých 33 let života uvědomila a co jsem se naučila?

33let_co jsem se naucila

1. Nebojím se odlišit

Vždycky jsem byla tak trochu jiná. Neměla jsem ideální rodinu, starala jsem se od svého dětství téměř sama o sebe a byla mezi vrstevníky, kteří měli mámu i tátu na svém místě prostě „outsider“. Trápila jsem se tím a snažila zapadnout. A moje introvertní povaha mi to neusnadňovala. Hodně jsem to řešila, a když mi někdo řekl, že jsem jiná, nebo zvláštní, moc se mě to dotklo. Přitom jsem nikomu neudělala nikdy nic špatného. S věkem se ale naštěstí moje sebevědomí zvyšovalo a pracovala jsem na tom, co umím. Získala jsem plno životních zkušeností, okusila jaké to je vyrazit do zahraničí jen s pár korunami v kapse a začít tam od píky a zjistila, že možná jsem jiná, ale určitě ne hloupá a nešikovná. Prostě si věci a život dělám po svém. Když jsem si toto uvědomila, že vlastně nemusím být jako ostatní, že není na škodu vyčnívat, nebo i klidně zůstat v davu, když mám náladu, hlavní je se řídit svými pocity a nedělat nic proti mému přesvědčení a založení a všechno bude v pořádku. To je, bych řekla, takové tajemství života, které jsem konečně po třicítce pochopila. Konečně jsem tímto uvědoměním našla životní rovnováhu a štěstí. Naučila jsem se říkat NE a obhájit si své myšlenky i názory. A dělat věci jinak, po svém 🙂

2. Ať si kdo říká…

Pomluvám se člověk nikdy nevyhne a vždy budete u někoho trnem v oku. Tak proč to řešit? Neříkám, že mě ta otázka někdy nenapadne, „co řeknou“….(doplňte si sami). Ale jednoduše si odpovím: „no a co, o co jde?“ 🙂 Když nejde o život, nejde o nic. To je moje každodenní heslo. Jinak bych asi nemohla ani vyjít z domu, protože „Co si asi řekne sousedka, že jdu s červenou rtěnkou s dětmi do parku?“. Život je mnohem jednodušší, a když slyším nějaké brebty, nebo pohledy, jen se usmívám.

3. Nejsem děd vševěd

Ano, přiznám to, prostě hodně věcí zapomínám a nepamatuji si, často mívám „okna“ a nebo je jednoduše neznám. No a co 🙂 Každý máme v hlavě ke svému životu to podstatné, a když něco nevíme, není pohodlnější doba, než si to v mžiku vygooglovat. Kdysi jsem panikařila, když se mě někdo na něco zeptal, nebo jsme se bavili a já najednou nevěděla, o co jde. Teď se ale nebojím zeptat a ani přiznat, že vůbec nemám páru, o čem se to bavíme 🙂

4. Akceptovat své nedostatky a mít se ráda

Smířila jsem se s tím, že nejsem paní dokonalá a nikdy nebudu (ani nechci být). Mám blbou pleť, velké břicho a nejsem zrovna ukecanější bytost pod sluncem. Ale zase mám hezké oči, rty a umím být kreativní a odvážná. Akceptuju to, s nějakými fyzickými nedokonalostmi se snažím něco dělat v rámci možností, ale nelámu to přes koleno a nehroutím se z toho. Nebojím se o tom mluvit, ani to přiznat. Naopak si vážím mých předností a těžím z nich maximum 🙂 Dříve jsem svou pleť hodně řešila, to sice stále, ale vím, že nejsem jediná, koho nějaké ty pupínky trápí a proč si tím kazit život 🙂

5. Překonávat své hranice

Jak je moderní říkat, vyjít z komfortní zóny. Kdo neriskuje, nic nezíská a já to můžu velmi potvrdit. Dříve jsem byla opatrnější, a když se mi něco nechtělo, odmítla jsem to. Hodně jsem ale změnila přístup a vrhám se téměř do všeho. Mluvit před lidmi? Natáčet videa? Vařit před kamerou? Někoho obléknout a pak to ukázat světu? To pro mě nejsou zas takové samozřejmosti a často se musím „překonat“. Ale překonávám jen svůj strach, který mě brzdí. Když toho strašáka překonám, ty možnosti jsou pak neuvěřitelné a mně se to začíná líbit 🙂 Je to velký adrenalin, co vám budu vykládat. Někdo dělá vrcholový sport, já se naučila děla věci, které mi nejsou úplně tak příjemné, ale o to líp se cítím, když se do nich dokážu pustit a ještě pak třeba sklidím pochvalu. To je nejvíc 🙂 Hranice jsou pouze v naší hlavě, nezapomínejte 🙂

6. Čas je drahocennější než diamant

Přijde mi, že čím jsem starší, tím rychleji ten čas utíká. Také to tak máte? Nevím, jestli je to tím, že jsem pomalejší, nebo toho chci stihnout více, ale právě teď bych si přála ten čas zpomalit. Zastavit ručičky na hodinách a jen si užívat tady a teď a nemyslet na milion věcí, které potřebuji stihnout. Možná je to i tím, jak vidím holky, jak jsou obrovské a říkám si, kde jsou ty miniaturní (i když já měla spíše obří) miminka? Proč, když začnu dopoledne chystat oběd, je najednou venku už skoro tma? Jak to, že si sednu k počítači, že odpovím na jeden email a zvednu se až za dvě hodiny a ani nemám pocit, že bych něco pořádně udělala? Toto mě opravdu frustruje nejvíce. Čím dál tím více přemýšlím, jak svůj čas využiji, aby nebyl promrhaný. Už ani neznám se jen tak koukat na TV. Jen tak si číst časopis. Prostě se snažím každou minutu plnohodnotně využít. (Ale zase vím, jak je důležité odpočívat, proto občas vypnu, naložím se do vany a jen tak koukám do stropu 🙂 ) Když jsem s holkama, snažím se tam pro ně opravdu být a vnímat je. Všímat si jich a věnovat jim moji pozornost, jsou to nejcennější, co mám a chci si s nimi pamatovat co nejvíce okamžiků. Jejich úsměvy, smích…na to si čas vždy udělám. Protože vím, že jednoho dne odejdou a už mě nebudou potřebovat. Teď jsem tu pro ně. Proto se často ptám sama sebe, stojí mě za to, jít na tu akci, stojí mě za to sedět někde na schůzce? Samozřejmě, že zase někdy moc ráda provětrám hlavu a jdu si někam užít sama za sebe, ale musí mě to tam bavit a něco přinášet. Když cítím, že někde jen tak zabíjím čas, snažím se to ukončit a jít si po svých…Prostě si mnohem více vybírám, komu ten můj cenný čas věnuji, už nikdy nebude teď a tady. Až s dětmi jsem pochopila, že nechci ztratit ani sekundu někde zbytečně. (A proto mě rozčiluje čekání u doktora, na poště, ve frontě v obchodě. Máte to taky tak?)

7. Fungovat bez 8 hodinového spánku i několik měsíců

Dřív jsem byla bez 8h spánku jako zombie. S dětmi je vydatný spánek utopie a člověk se musí naučit fungovat i bez něj. Opět je to o nastavení v hlavě. Samozřejmě, někdy na tělu pociťuju, že už fakt nemůžu a musím jít teď hned do postele. To mám tak jednou za měsíc, kdy „načerpám energii“  a pak zase hřeším 6 hodinovým a přerušovaným spánkem. Ale funguju a stíhám i blog. Dá se to a zvykla jsem si na to. Kdyby se to ale změnilo a mohla si dát třeba těch 7 hodin v kuse pravidelně, vůbec by mi to nevadilo 🙂

8. Neohlížet se do minulosti

Co bylo, to bylo a už se to nespraví. Snažím se dívat spíš na to, co mě čeká a co se děje právě teď. Z minulosti čerpám jen zkušenosti a znalosti, ale ty zlé věci, které se mi staly, jsem uzavřela a jdu dál. Nechci s sebou táhnout nějaký balvan a vymlouvat se, že život BYL ke mně nespravedlivý. Ano, možná BYL, ale jaký bude teď, už mám ve svých rukách a můžu se mít naprosto skvěle. Proč se brzdit nějakými bolístkami, co mi kdo kdysi udělal?

9. Být mámou

Co je víc? Jsem za tuto roli nesmírně šťastná a každý den děkuji, že mám tak úžasné a zdravé holčičky. Pro mě je to velké štěstí. Vždy jsem chtěla mít velkou rodinu a jsem nesmírně vděčná, že se mi to splnilo. I když jsou nějaká období s holkama náročnější, neměnila bych. Také jsem si během tohoto období, co jsem mámou, hodně věcí uvědomila a vyspěla. Porod mi přinesl ohromné sebevědomí, že dokážu vše, naprosto silný zážitek na celý život.

Určitě těch věcí bude víc, každopádně se těším, co mi přinesou další léta a až se jednou tomuto článku budu smát 🙂

Poznali jste se také v nějakém bodu? Jak to máte se stárnutím vy? Těšíte se z nabytých zkušeností, nebo vás přibývající roky děsí?

 

30 komentářů

  1. Alice, to je úplného super článek. Taky mám překročeno 33 a vnímám to úplného stejne. 😉 Na nedostatcích pracuji a když s nimi nic nejde, tak je beru tak jak jsou. Díky, papa

  2. Pěkně sepsaný článek, za pár měsíců už taky dosáhnu „magické“ třicítky a můžu se pod něj jen podepsat.

  3. Ahoj Ali,
    Taky jsem dávno překročila 30.taky mam 2 male holky a musím říct že ten čas s detma rychlo léti. Musím taky říct čim člověk stárne tak mam min energie aspoň to tak na sebe pozoruji.nekdy za mlada jsem po každé noční službě šla plavat no ted jsi to neumím představit. …
    Ali,moc krasne si to napsala,o něco vic si nám umožnila te s poznat a o to vic si mi sympaticka ……..

  4. Hezky napsané. Mě toto krásné číslo čeká v květnu 🙂 Musím říct, že mi mluvíš z duše….Sice s některými věcmi stále ještě bojuji, ale snažím se. Je fakt těžké hodit některé věci za hlavu a jít dál, ale žít se musí 😀
    Jinak i na svém otcovi pozoruji jak člověk stárne, že i svým způsobem dospívá 🙂 Prostě zkušenosti jsou k nezaplacení a bohužel i ty špatné…Přeji ti ať těch špatných máš co nejméně a těch dobrých co nejvíce 🙂

  5. Naprosto souhlasím s bodem o čase – ale je to myslím i vědecky podložené, že dětem čas ubíhá pomaleji než dospělým, takže to má asi víc lidí. Mě je zatím 28, děti nemám, ale čas mi běží hrozně rychle, je to tolik věcí, co bych chtěla stihnout, někdy bych se potřebovala aspoň rozdvojit a stíhat dvě věci najednou. A přijde mi, že to je rok od roku horší:/ Baví mě třeba práce, kterou dělám, ale mrzí mě prosedět 8 hodin v kanclu místo jiných aktivit, na to jsem zatím řešení nenašla, tak třeba po té třicítce:D
    Přiznám se, že jako dítě jsem doma nic nemusela a občas se i nudila, za to bych si dnes nafackovala a i děti, které nic nebaví a pořád si jen stěžujou, že je cokoliv nuda, tak mě iritujou, ale sama jsem nebyla jiná, bohužel:/

    • Ano, kde jsou ty časy, kdy jsem nevěděla, co mám dělat? 🙂 Ale patří to k vývoji a u dětí je zase důležité, aby se občas nudily a mohly vymýšlet nějaké kreativní věci 🙂

  6. Ali, krásný článek:), sepsala jsi to perfektně, mě bylo v lednu 36 a myslím, že je ten život čím dál lepší:). pápá

  7. A o tom to přesně je, vykašlat se na všechny závistivce, žít si svůj život, udělat si ho co nejlepší, věnovat se dětem které máme, protože ty jsou to nejcennější. Čas bohužel nezastavíme i já řeším obavy ze stárnutí, poslední dva roky je to hodně znát, spím trhaně 4 hodiny, dřív to bylo klidně i 10. Až na ty mimické vrásky co jdou vidět když se usměji vypadám mladě a mám krásný oči a vlasy 😀 přes týden mám pres ale víkendy si maximálně užívám 🙂 moc krásně jsi to napsala, skvělí článek k zamyšlení.

    • Radko, díky, jj přesně tak…vrásky jsou určitě od smíchu a patří k životu, odpočinek je taky důležitej, jak se říká..work hard, party hard 🙂

  8. Jojo, souhlas ve všech bodech. Mám to úplně stejně. Každý věk má něco do sebe, ale sebe samu žena opravdu poznává až kolem té třicítky. A za deset let to bude určitě říkat i o té čtyřicítce:)))

  9. Ali,
    super shrnutí, souhlasím se vším…
    chci se zeptat na ten styling – absolvovala jsi Školu stylu nebo jaký kurz máš za sebou a můžeš doporučit?
    Moc děkuji za odpověď.
    Petra

    • Ahoj Peťo, ano, dělala jsem Školu stylu Backstage. Ale ještě ten menší kurz, teď je dvojnásobný a chystám se, že do něj ještě půjdu 🙂 Holky jsou skvělé a opravdu stylingu a módě rozumí 🙂

  10. LenkaBrestenská - Odpovědět

    Prekročila som nielen 30 a 33, ale aj 40. Tiež dve dcéry, obe školopovinné a keď som čítala Tvoj článok, v takmer všetkých bodoch som sa našla, bohužiaľ aj v tom prvom. Následky si nesiem so sebou a až v poslednom čase sa ich snažím vyriešiť sama v sebe vo vnútri, aj terapiou.
    A červený rúž už nosím aj keď idem vysypať smeti :)).
    Naozaj vynikajúco otvorene napísané !

    • Leni, důležité je si nějaké věci uvědomit, pak už se s tím dá něco dělat. Já si taky prošla nějakými „sezeními“, život se se mnou nemazlil, ale zase posílil 🙂 Měj se krásně a ať se svítí na lepší časy! 🙂

  11. Moc krásně napsané.Já jsem taky maminka dvou dětí a chtěla bych někdy zastavit čas.Ještě teď mám v paměti oba porody a mé malé uzlíčky.A to už syn půjde příští rok do školy 🙁 jinak se všemi body co máš napsané bych se také ráda ztotožnila,ale já bohužel moc přemýšlím. Po tvém článku asi změním názor na některé věci,kterými se nepotřebuji tolik zaobírat a nechávat za sebou minulost.Tvůj článek mi moc zvedl náladu a hlavně mě pozitivně naladil.Přeji ti moc krásné a spokojené dny s holčičkami 🙂 a další tak krásné články.Jsi velmi sympatická. S pozdravem Lenka

    • Leni, moc díky! Já taky hodně věcí řešila, ale je mnohem jednodušší je přejít a jít dál, ale taky jsem hloubavý typ a učím se to 🙂 Jsem ráda, že Ti článek přinesl dobrou náladu! 🙂

  12. Moc hezky napsaný. Život prostě není peříčko a člověk dělá co může aby to všechno dal a nezblaznil se. Někdy ale stačí to všechno hodit na papír. Trochu se vypsat. Vyčistí to hlavu a vše se zdá hned lehčí. Taky jsem mámou dvou synů. Chtěla jsem být fajn mámou vedle toho i trochu žít svůj život mít naklizeno navařeno být milá na manžela atd. Nemožné. Ale jednou jsem někde četla Neuč se život tě Naučí. Jak jednoduché a moudré. Tak hodně štěstí do dalších let a s hlavou vzhůru.

  13. Ahoj Ali, krásný článek. Také se v něm poznávám 🙂 Sleduji Tě sice krátce, ale o to víc si mi sympatická a ráda se Tebou inspiruji. Skvělý blog i vlogy na YT. Jen tak dál 🙂

  14. A ja jsem Husakovo dite(obrazne,prosim 😂) a koukam,ze jsme si v mnohem podobne,me posililo a zmenilo uz prave to moje slavne dectvi..a ze vse budu delat opacne..zlom nastal rekla bych hlavne tak na stredni,a cim jsem byla starsi a starsi,tim jsem vyrovnanejsi,drzejsi😂😉,pohodovejsi,sebevedomejsi,veselejsi..Ja jsem proste temperamentni ero a na to jsem pysna,vesela,a co na ❤,to na jazyku,z lidi si nedelam vrasky,kazdy jsme nejaky,jsem hoodne tolerantni,nesnasim predsudky s jinou barvou kuze a podobne,to me naucil hlavne zivot v jine zemy,ale vzdy jsem nesnasela rasismus,predsudky a starani se o zivot jinych,co mi pamet saha,vzdy jsem byla takova Xena,za prava nemocnych,slabsich 😉..a prave kdyz je fakt zle,nahodim zase ten svuj humor a jak rika i moje kamaradka,neutichajici optimismus na zabiti😁😉
    Vrasek mam pramalo,dama se divim😂a nikdo mi nehada muj vek😉
    Tvuj bod Byt mamou je pro mne uplne nejvic,co mi zivot mohl dat,ikdyz rikal,ze zrejmne nikdy neda..

    Rada se mam taky,nikdy jsem nefandila zadnym zmenam na tele,zeny si nechavaji upravovat napr.sva prsa,vetsinou k vili muzum,porad rikam,ze jsem jaka jsem,takovou me „pan buh“udelal,a komu se nelibim..😉Navic jsem v tomhle „srab“,za me spise rozumna,a maximalne odrezat znaminko 😂.. a je to hnedka pak videt ve vecech,ktere clovek dela,kdyz se ma rad,a veri si..I tohle nas nauci cas,vek..
    Malo co me uz rozhaze,to jde taky s vekem😉Urcite je to povahou,a vekem se to vypiluje,ci zmeni uplne😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Translate »
Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial