Mámou stylově Lifestylový blog (nejen) pro maminky o módě, kosmetice, dětech, vaření, bydlení i cestování.

Jak jsem se přestala stresovat / OUTFIT & MOTIVACE

Když se ohlédnu zpět, celý život jsem se kvůli něčemu stresovala. Ať už v dětství, kde to byl jeden velký stres, ve škole, kde jsem zažívala tento nepříjemný pocit dost často… jestli mě zrovna nevyvolá učitelka v hodině, jestli napíšu správně testy, jestli udělám zkoušky, maturitu, státnice. Pak stresy spojené s autoškolou a hlavně S ČASEM. Okolo věčného nestíhání jsem měla nejvíce stresu. Chodila jsem na brigády před školou, takže jsem si hlídala každou minutu, kdy ještě můžu pracovat a kdy už musím sedět v lavici. Po škole jsem běžela na další pracovní štaci a šlo kolikrát o minuty, jak mi to na sebe navazovalo… další stres. Když jsem začala pracovat na plný úvazek, stres zase pěkně povýšil. Tam to bylo nonstop. Stále nespokojení klienti, otravná šéfová a plno úkolů, které bylo potřeba udělat, než odejdu domů, vše muselo být hotovo a odevzdáno klientovi do termínu. Z tohoto stresu jsem přestala i spát. K tomu se přidal stres ze špatné pleti, jestli se mi zase zítra neudělá další pupínek a jak se na mě budou tvářit ostatní. Na mateřské stres dostal úplně jinou podobu. Byla jsem vystresovaná, abych byla dost dobrá máma, aby se malé nic nestalo a doma bylo uklizeno. Stresovali mě i doktoři, ke kterým jsme museli chodit pořád na nějaké kontroly a měření (znáte to).  K tomu jsem začala opět pracovat a to jsem se nestresovala snad jen ve spánku. Když se tak ohlédnu, jsem moc vděčná, že jsem zdravá a tělo mi stále funguje dobře. Ano, občas mi řeklo dost a onemocnělo, ale já neposlouchala a jela jsem dál. Až jsem spadla na hubu, vše mi přestalo dávat smysl a neměla jsem na nic energii. Jednoho dne jsem se jakoby probudila a pochopila, že už takto nemůžu a nechci dál.

Trvalo mi trošku déle, než jsem pochopila, že stres si dělám jen ve své hlavě a že si vlastně můžu žít život jen tak, bez spěchu a neustálým se honěním za něčím. Že ten stres jednoduše můžu pustit. Nejtěžší je asi ze začátku ustát ten nátlak okolí, protože plno lidí stále něco řeší a stresuje se a vy když jste najednou v pohodě, je s vámi něco špatně. Objevovaly se otázky typu: „Jak to všechno stíháš? Jak zvládáš děti? A kdy pracuješ vlastně? Neměla bys pracovat víc? Co když….“ Naučila jsem se povznést i nad toto. Pochopila jsem, že jen já ovlivňuji svůj život a ten chci žít v klidu, bez dramat a stresu. Nemusím se nechat strhnout vystresovanou a věčně nestíhající lavinou mého okolí. Můžu nechat život jen tak plout a přijímat vše, co mi do něj přijde. Když se otevřete a dovolíte životu, aby vám přinášel jen to nejlepší pro vás, tak se to také stane. A to právě v té chvíli, když se přestanete až moc snažit.

Výrazně jsem omezila plánování. Mám v životě nějaké dílčí cíle, ale beru je na pohodu, vím, že k nim pomalu dojdu, a když ne, svět se nezboří. Vychutnávám si každý den a každý den se z něčeho raduji. (Třeba z těchto nádherných šatů šitých v Řecku.) Pracuji tak, aby to pro mě nebyla ani práce, ale spíš radost a naplnění. Když nemám chuť něco dělat, tak to nedělám. A hlavě vím, že vše počká. Nebo se tak nějak vyřeší samo. A když to nedopadne, nestálo to ani za to. Ty správné věci tu na mě vždy počkají, respektive tu stále jsou a budou. Ale nemyslete si, že si válím šunky. To ne. Jsem možná i víc produktivnější než předtím. Každý den vstávám v 6 hodin ráno,  mám čas na sebe, na cvičení, na holky, na kafe v klidu a práci pak dělám víc uvolněně. Soustředím se vždy jen na jednu věc a jde mi to víc od ruky. Když se mi do něčeho zrovna nechce, odložím to na druhý den. Už nic netlačím na silu. Paradoxně vše krásně stíhám a co potřebuji, tak mám vždy hotovo. Najela jsem na balanc (můj čas – děti – práce – přátelé) a v každém okamžiku hledám radost.

Život je totiž plný neomezených možností, a když to tak začneme brát, začneme žít opravdu s lehkostí a s úsměvem na tváři. Jednou stejně všichni skončíme v hrobě, tak ať tam nejsme v křeči, že jsme něco nestihli, ale s pěkným blaženým úsměvem, že jsme si to tu užili.

Pořiďte si (podobné) kousky z outfitu:

3 komentáře

  1. Milá Alice,
    krásný článek rada Vás sleduji. Ty všechny stresy znám Během mateřské, na kterou jsem se tak dlouho a moc těšila, jsem nakonec vyhořela. Posledních několik měsíců se snažím neřešit minulost a najít svůj vnitřní klid a pohodu. Děti jsou silná motivace. Díky za Vaše typy a Váš vlastní příklad, ze to jde ❤️
    Marika

  2. Pekny clanek. Bohuzel se nemuzu ridit heslem, kdyz neco nechci delat, tak to nedelam, kdyz pracuji na plny uvazek a presouvat veci na ostatni den, to neni moje vlastnost. To bych ten stres opravdu mela. Ja si myslim, ze dobre planovani a urceni prirorit je zaklad. Jsou na to i prednasky time management a na youtube jsem taky neco nasla – ne vse je fajn. Navic zalezi i na tom, jak jsi stresuodolna. Ja se nabijim prave pri sportu, mezi urcitymi lidmi a cestovani – pokud tedy nekde nemusim 2-3 hodiny cekat. Treba nakupovani mi sebere strasne moc energie.
    https://simplelivingstylebyvera.blogspot.com/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Translate »
Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial