Mámou stylově Lifestylový blog (nejen) pro maminky o módě, kosmetice, dětech, vaření, bydlení i cestování.

6 tipů, jak se vyrovnat s dokonalostí na sociálních sítích (a nepropadnout depresi)

Na články a diskuze typu, jak nás Instagram jen deprimuje a ničí nám vztahy, narážím v poslední době celkem často. Vlastně na tom něco je. Na náladě moc nepřidá se dívat na dokonale oblečené holky se značkovýma kabelkama za statisíce, které jsou každý týden v jiné destinaci, zatímco vy sedíte doma v teplácích s nemocným dítětem, nebo trčíte v práci, která vás až tak neba. A že byste si mohly vůbec někdy v životě koupit nějakou tu drahou kabelku, no to asi nehrozí, a na dovolené jste byly asi tak před dvěma lety naposled. Takže se samy sebe ptáte: „Co dělám špatně? Proč je ten život tak nefér?“ A deprese jsou tu. Zjistíte, že vás ty sociální sítě vlastně jen vycucávají a jen jste z nich smutní. Úplně tu situaci chápu, mluví o tom většina mých známých a mě občas taky přepadaly takové pocity. Ale pak jsem si uvědomila, že je to vlastně naprostá blbost se nechat zdeptat něčím takovým, virtuálním a vlastně i nereálným. Spíš jsem se naučila ty sociální sítě a Instagram vyžít ve svůj prospěch bez špatných pocitů. A vám prozradím, jak se s nimi vyrovnat taky pěkně s nadhledem, nebo jak to aspoň dělám já.

Vlastně jsem sama taky součástí této hry, jsem přeci „influencerka“. Takže to můžu posoudit z obou dvou břehů. Jak z pohledu mámy, která má asi běžné starosti co vy, tak z pohledu té blogerky, jejíž práce je vás inspirovat a přinášet vám různé tipy a třeba vás motivovat. A to moc dobře nejde, když vám budu ukazovat jen má trápení a starosti, že? Sama se učím vidět život z té lepší stránky a chci to naučit i vás, proto ukazuji na sítích to lepší ze mě. A má to tak většina mých kolegyň. Proto nám to nemějte za zlé. Je to naše práce.  Ale je potřeba si to uvědomit, že to co vidíte veřejně, je prostě to hezké, čím se chceme pochlubit. Ale záchod si každá doma drhne sama (i když to nevidíte). Stejně tak nás živí spolupráce s firmami (které jsou nám ale blízké) a dostáváme za to zaplaceno, tak to je. Vy asi taky máte, za svoji práci výplatu, že? Proto nemusíte závidět, že jsme dostali peníze za napsání článku, natočení videa nebo pořízení fotky na Instagram. Děláme to poctivě, strávíme nad tím několik hodin, vše daníme a já vám taky nevyčítám, že si dovolujete mít stálý měsíční plat (který my ale nemáme). Jen je opět potřeba to připomínat, že i my influenceři musíme platit nájem, jídlo a provoz toho našeho byznysu (ty foťáky, programy a domény taky něco stojí.) A že děláme práci, která nás baví? Tak se tím inspirujte.

jak nemít depku z instagramu

A jak tedy NEMÍT DEPKY ZE SOCIÁLNÍCH SÍTÍ?

Zvyšte si sebevědomí

Když budete mít pevné sebevědomí, absolutně to s vámi nehne, že se někdo „má líp“ než vy. Dávám to do uvozovek, protože se k tomu dostanu v dalším bodě. Mít dobré sebevědomí, znamená si být vědoma svých kvalit, své hodnoty a svého štěstí. Pak nemáte potřebu se srovnávat s ostatními, nebo jim závidět, protože samy víte, že jste samy o sobě dost dobré. Když o tom budete skálopevně přesvědčené, ostatním budete jen přát. Já sama na svém sebevědomí pracuji, nebylo mi jen tak naděleno, ba naopak, co jsem jako malá prožila, ho snížilo na bod mrazu. Musím se ale pochválit, že se mi ho za ta léta podařilo celkem dobře stabilizovat a svých hodnot jsem si vědoma čím dál tím víc. Musela jsem na tom ale pracovat a pracuji na tom stále. Jak? Třeba se každé ráno po probuzení na sebe usměji do zrcadla, řeknu si, že mi to sluší a že budu mít krásný den. Ideálně nahlas a čím víc jsem pokrčená a „zničená“ ze vstávání, tím větší efekt to má (protože jak z magazínu po probuzení fakt nevypadám). Ale o tom to je. Přijmout se taková, jaká jsem. S vráskami, s akné i se šedivými vlasy. Neříká se to ze začátku snadno, ale když to děláte každý, opravdu každý den, váš mozek to začne brát jako fakt a uvěříte tomu. Přijmete se a opravdu se začnete mít rády i s chybami. To je další věc. Chválím se, když něco udělám povedeného, když se mi to nepodaří, tak se taky pochválím. Za tu snahu a řeknu si, co příště můžu třeba vylepšit. A taky se učím meditovat. Taky každý den. Krásně se propojím s tělem a jsem si více vědoma sama sebe. Třeba jen pět minut volně sedím a vnímám svůj dech a tělo, nic víc, nechám všechny myšlenky odeplout a jsem si pak vědoma více sebou. Těch technik a možností, jak si zvyšovat sebevědomí je plno. Určitě vám sebevědomí zvýší, i když někomu pomůžete a budete laskaví. Je to práce na každý den a vlastně na celý život, ale stojí to za to. Pak vás nějaká „dokonalost“ a „lepší život“ někoho jiného nechá chladnými.

Trénujte vděčnost

O tom jsem psala v tomto článku. Hledejte ve svém životě věci, za které jste vděčné. Není totiž taková samozřejmost, že spíte na měkké posteli, že si jídlo koupíte za rohem v obchodě (nebo si ho dnes můžete objednat až domů), že máte kde bydlet, že máte práci, že máte zdravé děti, že můžete cestovat, svobodně projevovat svoje myšlenky a tak dále. V České republice se máme opravdu dobře, ať si kdo říká, co chce. Každý den si sedněte a napište si, za co jste ten den byly vděčné. Klidně si udělejte deníček vděčnosti. Zjistíte, že jste vlastně šťastné a máte se nádherně – a nemusíte opět nikomu závidět.

Není to tak, jak vypadá

Nikdo nemá všechno. Je potřeba si to uvědomit. Vracím se k tomu, co jsem dávala do těch uvozovek. I když to na první pohled vypadá, že si někdo žije dokonalý život, může si dovolit úplně vše a že žije v ráji, vraťte se na zem. Každý má svoje problémy, každý. Jen je pak otázka, jestli o nich mluví na veřejnosti a celkově, jak se k nim staví. Někdo je dává na obdiv moc rád. Chce ukázat, jak je nešťastný a život k němu byl nespravedlivý, chce, aby ho lidé litovali, nebo soucítili s ním. Ale myslím si, že i ti lidé, kteří jsou na fotkách vysmátí, taky mají co řešit. Jen vás s tím nezatěžují. Dávají to nejlepší ze sebe. A to není tak lehké. Ti jsou moji motivací. Neříkám, že se člověk má přetvařovat, to vůbec ne. Spíš se zaměřit na ty lepší události, zážitky i pocity. A třeba i za těmi všemi kabelkami je vnitřní prázdnota a třeba ten člověk není vlastně šťastný. Takže buďte vděčné za svůj život, za svoje problémy a nezáviďte těch 10% toho hezkého u ostatních, mají k tomu určitě i kopec hovínek, jen je nevidíte.

Použijte to ke své terapii a odstranění svých komplexů

Okolní svět vám dává zrcadlo. To, jak uvažujete o ostatních, co ve vás vyvolávají a štvou vás, to všechno je zrcadlo vašich pocitů i komplexů. Tak toho využijte a poučte se z toho! Když ve vás nějaká influencerka vyvolává negativní pocity jako je zášť, závist a deprese, tak je to všechno jenom zrcadlo vašich nevyřešených situací, strachů a bloků. Naprosto skvělý článek o tom napsala Eva Glamazon. Můžu se s tím naprosto ztotožnit, tak to je. Já sama jich mám mraky. Ale zjistila jsem, že mi opravdu komplikují život a nedovolují mi prožívat nějaké věci, jak bych chtěla a mám v hlavě myšlenky, které se mi úplně nelíbí. Už toto, že jsem si to připustila, byl pro mě skvělý začátek. Absolvuji tedy teď takovou terapii, kdy ty svoje bloky a traumata odstraňuji. Opět to není nic lehkého, musím si přiznat pravdu o sobě a ta často není hezká. Ale je to přesně jak píše Eva. Zapisuji si věci, které mě štvou na ostatních, kvůli kterým se cítím špatně a kvůli kterým padám do deprese. A  pak se sama sebe ptám: PROČ? Dám naprosto banální příklad, jen abyste pochopily princip (všechno to tu píšu v ženském rodě, protože mě asi sledují většinou ženské, snad pánové přivřou oko). Sedím doma s nemocným dítětem, venku je hnusně a koukám na Instagram, kde jiná mamina jede k moři, na letišti si ještě koupí drahou kabelku a je prostě happy. Mám depku. A tak se sama sebe ptám:“ Proč to v tobě vyvolává pocit deprese?“ Protože se má líp než já. „Proč si myslíš, že se má líp než ty? Protože se směje a má peníze, aby tam jela. „A proč se ty nesměješ a nemáš peníze?“ Protože jsem líná něco pro to udělat a vlastně je mi v té mé komfortní zóně dobře. A jsme u jádra pudla. Je to opravdu obecné, ale  já se třeba takto často dostávám do situací v dětství, kdy mi někdo něco řekl a já jsem to převzala jako pravdu, nebo mi někdo ublížil a já si naučila škodlivý vzorec chování. Ale krásně na tom příkladu vidíte, že za to nemůže ta influencerka. Ta to má vyřešené, ta vystoupila ze své komfortní zóny a něco pro to udělala, aby se tam dostala. Takže tyto negativní pocity krásně můžete využít ve svůj prospěch a pracovat na svých blocích, třeba vás to někam posune.

Přej a bude ti přáno

To není fráze, ale v životě to tak funguje. Naše myšlenky jsou jakousi energií. A co vysíláme, to se nám vrací. Zkuste si to tedy v té hlavě přeprogramovat. Opět to souvisí se sebevědomím, s projevováním vděčnosti a zaměřováním na to hezké. Když se má někdo „lépe“ než my, přejme mu to. Z hlubokého srdce, vžijme se do jeho situace, co prožívá, jaké má štěstí a mějte radost s ním. A najednou pocítíte, že máte taky radost a váš den bude najednou hezčí. No není to jednoduché? Místo toho, abych celý den byla zatrpklá a ubíjela se závistí, raduji se z radosti ostatních a je mi jen dobře. A pak třeba jednoho dne budu taky stát na té krásné pláži, protože jsem si do hlavy nahrála ten krásný pocit z ní a moje podvědomí pracovalo tak, abych se tam taky dostala.

Co vám nedělá dobře, nesledujte

Proč se sebetrýznit? Když ve vás nějaká blogerka nebo celebrita vyvolává jen špatné pocity a nejste ještě v té fázi, kdy to můžete obrátit ve svůj prospěch (viz výše), jednoduše ji nesledujte. Já taky spousta profilů nesleduji, nebo jsem je přestala sledovat. Ale hlavně z toho důvodu, že jsem zjistila, že mi nic hlubšího nepřináší a jejich sledováním zabíjím jen svůj drahocenný čas. Udělala jsem to v tichosti, bez hejtů a negativních komentářů, jak mě štve. A proč bych to dělala? Vždyť ona za to nemůže. Je to jen můj problém. A že máme jiný životní styl, je taky v pořádku. Tím, že jí to budu psát, nikomu nepomůžu, jen se ta negativní energie obrátí proti mně. Naopak raději podporuji mé oblíbené blogerky a influencerky, protože sama vím, kolik času stojí za vytvořením obsahu a já se na něj stále můžu koukat zdarma. No není to skvělé? Opět je to o tom otočit pozornost na to, co je mi blízké a co mi dělá dobře, pak ze sociálních sítí nemám negativní pocity.

Všem, děkuji, co jste se dočetly(i) až sem, jsem se rozepsala, aniž bych chtěla 🙂 Šlo to ze mě úplně samo, protože je to hodně probírané téma a já jsem cítila, že vám tímhle můžu třeba trochu pomoct. A to nejen v tom online světě, ale většinu věcí můžete aplikovat do vašeho každodenního života. Třeba budete celkově spokojenější a vyrovnanější. Tak krásný den.

Pořiďte si podobné věci z outfitu:

22 komentářů

  1. Bezva přístup 🙂 já už přestala lidem okolo závidět dávno. Mám pěkný byt, super chlapa, zlaté děti, vzhled a postava mi i s těma dětma zůstali fajn 😀 peněz sice není na rozhazování, ale zas jsem vděčná za ty drobnosti, každodenní radosti, za věci co jiní považují za samozřejmost 🙂 když vidím kamarádky, příbuzné, ale i třeba ty celebrity tak na první pohled má kde kdo lepší dům, drahé oblečení, jezdí si na dovolené, ale zas třeba nemají takovou domácí pohodu, oporu v rodině, tolik lásky kolem sebe, což jsou pro mě věci mnohem podstatnější než pár dní v luxusní destinaci 🙂 Tvoje články a vlogy sleduji hrozně ráda, nejsou takové umělé, prostě ze života, nehraješ si na nic extra, přiznáš i problémy, svěříš se i s nedokonalostí a to je mi hodně sympatické. Je třeba vědět, že ačkoli někdo vypadá dokonale, nemá všechno úplně růžové 🙂 A i ty tipy a rady od někoho „lidského“ mi přijdou lepší, člověk má pak pocit že to nejsou jenom doplňky do života dokonalých lidí, ale skutečně zajímavé a fungující poznatky a zkušenosti bez toho pozlátka 🙂

  2. míša šikulová - Odpovědět

    Krásný outfit, Ali….. 🙂
    Máš vkus …musím opakovat zas a znova…hihi. Palce nahoru.
    Skvělě napsaný článek….zamyšlení.
    Líbí se mi Tvé názory a suhlasím s nimi….. Nadávání a to negativní často řeší ten, kdo má nějaký problém….. kostlivce z minulosti, bolístku….. Možná si to člověk kolikrát ani neuvědomí……
    Zamyslet se je podle mě hodně důležitý krok …a přiznat si, že chyba/problém není v okolí ale v nás samotných…..
    Pohodový večer přeji, Ali 🙂

  3. Alice, sleduji vás moc ráda,nejen kvůli inspiraci ohledně outfitu,ale právě i kvůli vašemu lidskému přístupu a zamyšlení. Váš přístup je mi moc sympatický,právě i tím,že neukazujete jen tu dokonalost. Já jsem zrušila facebook,instagram ani nemám a je mi líp,sleduji jen pár blogů.chápu ale,že k vaší práci online svět patří.
    Určitě tvořte a točte dál!
    A jak to dopadlo s tou epilací,nevím jestli jsem to závěrečné shrnutí neprošvihla?

    • Evi, moc děkuji ♥ Teď úplně nevím, s jakou epilací, myslíš tou laserovou? No určitě mi chloupky rostou míň, ale nemůžu říct, že ne vůbec. Ještě by to pár procedur chtělo.

  4. Ali, ty jsi vážně takové sluníčko, ani nevíš jak moc pozitivně působíš i skrz články na blogu❤️ To, co jsi napsala, jsem doslova hltala a tak nějak je mi po přečtení tohoto článku líp

  5. akoby si z casti pisala o mne. musela som prestat sledovat ig aj fb lebo ani nie tak zavist ako pocit neschopnosti na mna isiel z fotiek kde sa mamicky cele stastne a oddychnute hraju so svojimi detickami zatial co ja ledva na nohach pri dvoch ukricanych detoch…ale tvoj clanok sa tyka zivotneho postoja aj v realite a paci sa mi. napisane s lahkostou a skutocne. vo vsetkom mas totiz pravdu. budme vdacni, doprajme a tesme sa z toho, co mame a zivot bude krajsi

    • Táni, úplně chápu, taky jsem z té pohody a naprosto zvládání čehokoliv u ostatních občas nesvá, ale vím, že realita je jinde a když mi něco hodně vadí, hledám tu příčinu v sobě, někdy se dopátrám zajímavých věcí 🙂

  6. Michaela Spolidoro - Odpovědět

    Alice, super článek! Díky moc na zamyšlení, občas to bohužel taky tak mám, jak popisuješ a popravdě vůbec na to nejsem pyšná…Takže je na čem pracovat. Ráda bych také vystoupila ze své komfortní zóny, proto sem si tedˇ začala znovu práci, která mě bude opravdu bavit a co se týče vděčnosti, tak tam mám také velké mezery, takže je co dohánět. Díky za článek každopádně, si skvělá a upřímná
    ( I když se přiznám, že mi chvilku trvalo Ti uvěřit, že si opravdu taková milá doopravdy….asi negativita, kterou si nesem s sebou z předešlých zkušerností..)

    • Míšo, to je úplně v pohodě, já neříkám, že mě nepřepadávají nepříjemné pocity, ale pátrám po tom, proč je mám, dá se tak i posunout. No milá se snažím být a možná i jsem, ale když na to přijde, umím být i nepříjemná, záleží na situaci a toto hlavně nenatáčím, že? :-))

  7. Super článek. Myslím, že je to vše hodně o osobním uvědomění a rozvoji. Což jsou disciplíny, které by se měly učit na škole, ale stěží se o nich teprve mluví… Hezky to také vystihuje citát „Comparison is a thief of joy“ = „Srovnávání se je zlodějem radosti“. Ale srovnávat se je pro nás přirozené a je také důležité pro další rozvoj osobnosti, jen si každý musí najít tu svou míru 🙂 Na téma osobního rozvoje jsem sepsala na svém blogu top knihy, které mě hodně posunuly dál, tak přidávám link pro inspiraci https://www.pruhovaneleto.cz/samostatny-prispevek/knihy-pro-osobni-rozvoj

    • Jé to jsou super knižní tipy, některé jsem taky četla a jsou super 🙂 Srovnávání v tom negativním slova smyslu, kdy závidíme a říkáme si, jak se má někdo líp určitě k užitku není, ale může se uchopit i jako něco pozitivního – jako inspirace a práce na nás samotných, když budeme hledat, proč nám něco v životě chybí 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Translate »
Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial