Proč se my blogeři vlastně tak máme?/ Outfit - Mámou stylově
Mámou stylově Lifestylový blog (nejen) pro maminky o módě, kosmetice, dětech, vaření, bydlení i cestování.

Proč se my blogeři vlastně tak máme?/ Outfit

Před pár dny jsem seděla večer s kamarádkami (neblogerkami) nad skleničkou a konverzace se stočila na to, jak se mi blogeři/ influenceři vlastně máme, že nám stále chodí nějaké balíčky a dárečky a že je to pěkně frustruje. Moje kamarádky jsou běžné ženské na mateřské a dostávají rodičovský příspěvek, který je spíš výsměchem (což vím moc dobře sama) a spoustu věcí si jen tak dovolit nemohou. Proč ty dárečky nechodí také jim a proč je dostáváme jen my blogeři?! Vždyť jsme také obyčejné bytosti a díky nim, našim čtenářkám jsou nám ty věci zasílány a ony by si taky zasloužily něco dostat. Naprosto je chápu. Je to deprimující. Proč jedna máma (blogerka) dostává nějaké věci „zdarma“ a druhá se jen kouká, jak je rozbaluje a nemá z toho vlastně nic?

Přiznám se, že tyto otázky a konverzace mi příjemné nejsou, ale argumentovat musím. Kamarádkám jsem svoje vysvětlení podala a řekla jsem si, že ho napíšu i vám, jestli se vám podobné myšlenky honí hlavou dennodenně. (A taky vám je vysvětlím třeba tady na tomto kurzu).

Proč my blogeři dostáváme stále nějaké balíčky?

Vlastně jsme PR agenturami bráni jako druh média (to znamená, jako jsou magazíny, noviny, televize, rozhlas apod.) Blogy se do této kategorie v dnešní době také řadí. Někteří z nás mají  celkem slušnou návštěvnost, která často převyšuje  čtenost magazínů. Agentury to začaly zjišťovat a počítají s námi do jejich mediaplánů (to znamená kampaní, které se objevují napříč vybranými tituly). Většina z nich nás tudíž bere s různými benefity jako novináře. Že novináři dostávají dennodenně desítky balíčků, PR dárečků a chodí stále na nějaké akce, tiskové konference a jezdí na press tripy, o tom se moc nemluví. Novinář má svobodnou ruku, o čem napíše, a že dostane PR dáreček, neznamená, že o něm musí v danném titulu něco vyjít.  Když blogerovi přijde takový PR dáreček, je tím zaskočen a potěšen a tak nějak ze slušnosti o tom dá na svých sociálních sítích vědět. Jenže když to přijde v jeden den dvaceti blogerům a všichni nad tím na stories výskají, je to pro jejich čtenáře a followery samozřejmě opruz.

Já jsem tedy PR dárečky ukazovat z větší části přestala a spíš je už rovnou recenzuji ve videích nebo článcích. To mi přijde fér, z tohoto důvodu jsem je i dostala, abych na ně mým čtenářům řekla názor. Proto tyto dárky nespadnou do klína jen tak někomu z ulice, ale tomu, kdo má ty odběratele a nějakou tu návštěvnost, stejně jako ty magazíny mají nějaká čísla čtenosti. Tyto dárky ale nikdy nemáme podmíněné, že vám je ukázat musíme, ani jakou formou. Já si i spoustu věcí nechávám bokem, nerozbaluji je a pak vám je věnuji do nějaké soutěže. Často i něco vyzkouším jen jednou, zrecenzuji to a pak už se k tomu nevrátím (protože se to množství věcí, které dostanu ani vypotřebovat nedá.) Mně samotné to občas trhá duši, nesnáším plýtvání. Takže to rozdám, nebo za symbolický poplatek přes mé sítě prodám (z čehož máte většinou radost). Když to tak tedy vidíte, často si ani ty věci neužijeme, nemáme šanci, jak nám chodí stále něco nového. A paradoxně, i když mi plno věcí chodí, stejně si vždy pak koupím, co doopravdy chci a co vím, že mi bude sedět, což u těch PR dárků platit nemusí.

Proč nám firmy mají platit?

Většinou za jedním blogem stojí jen jeden člověk, nemá žádný tým, všechno si fotí, píše, upravuje, dojednává úplně sám a je to opravdu práce na 24 hodin denně.  Děláme to z našeho nadšení a na začátku do blogů investujeme i nemalé peníze (na provoz a design webu, kvalitní fotoaparát apod.). Já jsem takto třeba fungovala dva roky bez jediné spolupráce. Ani nechtějte vědět, kolik hodin jsem strávila psaním článků, které si na začátku přečetlo jen 10 lidí. Pak se to tedy zvedlo na stonásobek, ale stále jsem to dělala (a dělám) s motivací a nadšením, že něco předávám, inspiruji a motivuji. Přes to všechno a mou lásku k blogování se to takto nedalo udržet donekonečna. Do rodinného rozpočtu bylo potřeba dodat i můj podíl a já věděla, že musím začít dělat práci, která mě bude i živit, ne jen bavit. Blogování jsem opouštět nechtěla, tak jsem to riskla. Vydávala jsem články každý den, investovala do pořádného webu, zrcadlovky a výsledky na sebe dlouho nenechaly čekat. Blogování mi začalo i něco vydělávat. Po 7 letech bezesných nocí, skoro žádném volném čase, který bych nezaplnila focením, psaním nebo točením videí, se ze mě stala blogerka (nebo v dnešní době influencerka) na plný úvazek. Když někomu řeknu, co dělám, zasměje se a řekne, že taková práce by se mu také líbila, že to přece nic není, vyfotit se a dát to na Instagram. Ale obětovat tomu veškerý svůj volný čas, soukromí a hlavně něco dělat jen tak pár let bez žádné odměny, to už se jen tak někomu nechce a moc lidí to nevydrží. Toto je potřeba si uvědomit a připomínat. To, že občas dostaneme zaplaceno za fotku (kterou ale fotíme třeba dvě hodiny, pak ji upravujeme, píšeme k ní smysluplný popisek a sdílíme ji s lidmi, které jsme posbírali za dobu několika let), je pak samozřejmě moc fajn a bez toho bychom bohužel dlouhodobě fungovat nemohli. (Berte však v potaz, že i když dostaneme zaplaceno za fotku s nějakým produktem, prezentujeme jen to, co sami používáme a můžeme opravdu doporučit, já to tak alespoň mám.)

Ano, mám se, že mi někdo pošle produkty, zaplatí, když o nějakém přípravku napíšu (když jsem s ním tedy spokojená), ale JE TO MOJE PRÁCE. Abych mohla psát pravidelně články, fotit je, odpovídat na komentáře a plno věcí kolem, musím se tomu věnovat často i více než 8 hodin denně. A můj muž mě opravdu neživí. Dělám i plno příspěvků, které ve spolupracích nejsou a snažím se stále předat užitečné informace, rady a motivovat. Prostě mi jde o to, abyste si z mých příspěvků něco odnesly. A to bez finančních příjmů reálně nejde (když nebydlíte u rodičů a nemáte bohatého manžela). Vyřizování 50 emailů denně, pořizování a úprava fotek, psaní a vymýšlení textů, editování videí, jejich točení…. to je ta velká část ledovce, kterou nikdo nevidí. Že nás firmy platí a dostáváme dárečky, je jen ta špička, které si samozřejmě všímají všichni, a jsme za ni jen kritizovaní. Neříkám, že se mám špatně, dělám práci, která mě baví, můžu svůj „pracovní“ čas přizpůsobit režimu svých dětí a to je pro mě ta největší odměna, kterou jsem si ale myslím celkem vymakala a nespadla mi do klína během jedné noci, ani jednoho roku. Skvěle o tom píše Maria Hatzistefanis v knize How to Be an Overnight Success, kterou jsem naťukla i v tomto článku 🙂

A tento starší článek 10 rad a faktů, které jsem pochytila za 4 roky blogování, by vás taky k tomuto tématu třeba mohl zajímat 🙂 A pokud někdy máte pochybnosti, za jaké posty mám zaplaceno a co jsem dostala jako PR dárek, mrkněte na disclaimer, kde to mám vysvětlené, jak to značím. Na Instagramu jsou takové posty odlišené hashtagy #ad, #spolupráce nebo #sponsored a ve videu to mám vždy uvedené dole v popisku.

Moc děkuji vám všem, kteří jste se dočetli až sem a hlavně vám děkuji, za tu dlouhodobou podporu, však vy víte. Opakuji to stále a jsem si toho moc vědoma, že bez vás, mých věrných čtenářů bych tuto „práci“ dělat nemohla ♥

Pořiďte si (podobné) kousky z outfitu:

 

(7) Komentářů

  1. Aliiii ahooooj, po dlouhé odmlce pomaličku začnu dohánět resty v podobě docitani článků a dokoukavani Tvých videí… Mimochodem, práce a dostanes zaplaceno? No to je vážně skandál … Krásný dny Ali!! ♥️

  2. Přijde mi smutný, že se nad tímhle spousta lidí stále pozastavuje a bere to jako něco hrozného, a přitom už nevidí ty hodiny a hodiny práce. Blogeři se pak musí pořád ospravedlňovat a přitom je to úplně zbytečný.
    Sarushef blog

  3. Dobrý večer. Abych pravdu řekla, vůbec mě nenapadlo, ze by bylo něco nespravedlivého na tom, ze dostáváte dárky, resp. předměty, příležitosti a nabídky všeho druhu, není přece důvod k tomu, aby všichni dostávali cokoliv jen proto, ze to dostává někdo jiný, to je jako když male děti mrzí, ze na oslavě narozenin kamaráda nedostanou dárek take:))) Hodně štěstí a dalších splněny snu.

  4. Ali, já se tak strašně těšila na ten workshop s tebou, že si popovídáme a něco se od tebe dozvím, ale už 3.týden mám antibiotika, angínu, zánět ledvin a já nevím, co všechno. Už mi z toho hrabe, jak jsem furt doma. Píšu už 2.rokem blog a ráda bych se v něm posunula, zajistila si lepší vzhled a tak..chtěla jsem se tyhle věci dozvědět na tom workshopu a celkově…sleduju tě tak dlouho, že jsem si k tobě vybudovala nějaký vztah..jsi moje veliká inspirace, motivace a mám tě neskutečně ráda 🙂 Snad se mi někdy podaří tě vidět, popovídat si a třeba se konečně něco dozvím. Ta angína mě opravdu naštvala, protože na ten workshop se už těším asi měsíc a půl..co se dá dělat 🙂

    • Teri, tak to mě moc mrzí! Ale zdraví je přednější, tak prosím odpočívej. Třeba se potkáme příště nebo se můžeme domluvit i nějak individuálně, kdybys měla zájem. Pa a drž se ♥

  5. Ďakujem za fakt úprimný a odvážny príspevok. A veľmi si cením, že sa nebojíš o tom hovoriť nahlas. Lebo podľa mňa ponúkaš kvalitný základ a tieto darčeky sú naozaj len nadstavba.

  6. Hezky napsané, každý chceme za svou práci dostat zaplaceno. A tohle je náročná práce, kterou odvádíš velmi dobře. Mám ráda tvá videa i články, hlavně ty o kosmetice. Děkuji, že tuhle práci děláš.

Napsat komentář: Jana Sládková Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Translate »
Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial