Outfit & Mít dům se zahrádkou? - Mámou stylově
Mámou stylově Lifestylový blog (nejen) pro maminky o módě, kosmetice, dětech, vaření, bydlení i cestování.

Outfit & Mít dům se zahrádkou?

Jako malá jsem vyrůstala v domku, kde jsme měli ovocné stromy i květiny. Hlavně babička měla obrovitánskou zahradu a ještě doteď si pamatuji, jak jsem jí tam chodívala obdivovat petrklíče. Celkem mi to chybí. Čerstvé třešně, jahody, meruňky i broskve přímo ze zahrádky. Teď to všechno kupuji předražené v hypermarketech a o té sladké a výrazné chuti si můžu nechat jen zdát.

Když jsem šla po gymnáziu do Prahy, z domečku do malého bytu, říkala jsem si, jak mi to vyhovuje. Méně plochy na úklid, všechno při ruce i méně starostí (kdo má dům, ví, že na něm práce nikdy nekončí). Život v bytě mě bavil celkem dlouho, říkala jsem si, že do domu se už nikdy nevrátím. A víte, co? Teď s dětmi i vyšším věkem zase po tom domě toužím. Hlavně po té zahradě! Ráno si smočit nohy v orosené trávě, natrhat si čerstvé bylinky a dívat se na holky, jak tam běhají, skáčou na trampolíně a nejsou znuzené mezi čtyřmi zdmi. Napište mi prosím, jestli jsem se nezbláznila a co si o životě v domku myslíte vy. Přijde vám lepší než byt?

V domku bych pak mohla takhle pózovat u vlastních květin, né takto na trzích 🙂

Pořiďte si (podobné) kousky z outfitu:

(10) Komentářů

  1. Cele detstvi jsem stravila v dome s velkou zahradou na okraji velkeho mesta. Bylo to idealni. Krasne detstvi. V 18ti jsme se s pritelem – ted uz davno manzelem 🙂 – nastehovali do garsonky v centru, do roka jsme se stehovali do vetsiho, po 3 letech do bytu s mensi zahradkou a ted po letech se budeme stehovat do domu s velkou zahradou a opet na okraji mesta. Neskutecne se na to tesim. Mam pocit, ze uz v byte nemohu dychat a chybi mi ten letni zivot na zahrade, kdy se jdes domu jen vyspat. Takze za me urcite domecek. S vekem a detmi k tomu vetsina zen dojde.

  2. Ahoj ali, mě je 26 let a loni jsem si s mužem koupila prvorepublikovou vilu,ve které máme dva byty,jeden na vlastní bydlení a druhý na pronájem. Musím rict,že nic lepšího nás nemohlo potkat. Mám nádhernou terasu( je to větší jak balkon) a vlastní zahradu. Procházíme oba z domku a chtěli jsme něco mezi…no a tohle je boží!!! Parkety,vysoké stropy a designove topeni( takové to vroupkate ala litina) dnes jsem zadala truhláři celodrevenou kuchyň a když budu vařit,budu si dívat z okna do zahrady a na jested( ano jsem z liberce). Kvituji i to že příští rok bude s terasy zimní zahrada, všechny pokoje jsou jakoby do oblouku,žádné hranate cosi ( takže tam usak pasuje jak prdeli na hrnec) .Máme velkou koupelnu kde mame vytraz( strom zivota) to byl můj sen. No a vsude dubovy nábytek na míru. Opravdu mam snové bydlení. A ten spodní být jednou vyuziji pro rodiče,až nebudou moct,budou bydlet o patro niz( ne v domově duchodcu) a já jim budu moci poskytnout svou péčí. Takže abych to shrnula, až přijde děťátko bude mít vše co si jako budoucí máma přeju,krásné rozvíjející prostředí,zahradu a hromadu přírody okolo sebe,klidnou vilovou čtvrt a hlavně milující rodiče. Pokud ti to vážně chybí,tak bych do toho praskla a pořídila si něco co tvou představu o snovém bydlení naplní. Neni nic horšího než žít někde,kde se ti nelíbí. Tva čtenářka tyna

  3. Tak to mám podobně.Taky jsem vyrůstala v domě se zahradou,babička také měla takovou tu zahradu,co si “žila vlastním životem”a skytala spoustu míst k hrám,stavení bunkru atp.Na vejsce jsem hlavně chtěla “vypadnout z baráku” a taky se mi to splnilo a ja vystřídala cca 4 byty.Pricemz v posledním panelákovém jsem už měla dvěma malé děti a pomalu zjišťovala,ze to nebude to pravé ořechové.Ze kluci tam behaj ode zdi ke zdi jako křeček v kleci.A ja mám taky tu potřebu vstát a vkrocit na terasu,do trávy,rozvesit si prádlo.Nechteli jsme se ale zadlužit.A tak jsme se rozhodli bydlet ve velkém domě rodicu(v tom,kde jsem sama vyrůstala).Kupodivu je soužití s nimi v pohodě,nic neplatime,máme hlídání,kdy se nám zachce a hlavně děti jsou nadmíru spokojené. Problém vyřešen 🙂

  4. Máme to stejné, s manželem jsme oba vyrostli v domku a na podzim se cca po 9letech se budeme z bytu stěhovat do domečku! neskutečně se těším na terasu, zahrádku, bylinky, bazén, pískoviště a vůbec na všechno. Jen se trošku děsím stěhování z města. ‍♀️ Ale myslím, že si brzy zvykneme.. Krásný den!

  5. Ahoj ALi, já jsem holka z paneláku a vždy jsem bydlela v bytě. V tom posledním to byl teda byt v baráku a měla jsem přístup na zahradu, takže jsem po večerech sedávala pod pergolou a pořádala grilovačky:) Postupem času jsem si toho už ale tolik nevážila a raději častokrát zustala v obyváku, než scházet dolů. Ted jsem se přestěhovala za přítelem do baráčku, kde jsme v patře nad jeho mamkou. Máme obrovskou nádhernou zahradu, na které je ale spousta práce a to jsme vysadili jen nějaké jahody, ředkvičky a ted hlavně rajčata..a spoustu květin atd..ješt nemáme děti a času je málo, přes týden se tam skoro nedostanu a někdy je to opravdu záhul jít každý druhý den zalévat (i trávu)! A ta plevel také vyleze každý druhý den.. Ale stojí to za to, udělali jsme si sezení z palet, ušili polštáře a těšíme se, až tam budeme v parných letních dnech i spát:) Ale ta zima..ted jsem říkala, že za tohle zimní měsíce stály, ale chodit večer do 16stupnového bytu a přikládat dřevo do kotle, aby bylo aspon 18…jso to zase uplně jiné starosti než ve městě:):D Zatím si je uživám.)

  6. Já jsem praktický člověk a život ve městě miluju, takže když si představím, že bych se starala o zahradu a uklízela ještě dům, to vůbec. U nás mít rodinný dům v dosahu MHD je už skoro sci-fi, teď na mateřské s dvěma malými dětmi si to dokážu představit, ale až budou školáci a budu chodit do práce, tak věčné ježdění do práce, na kroužky..takhle odvedu děti k prarodičům a s manželem můžeme na večeři, do kina, napít se. Manžel hodně pracuje a má i dost koníčků, takže víkendy jsou rodinné, jezdíme na výlety a pořád jsme pryč, takže pro náš životní styl by to nebylo, ale spousta lidí v mém okolí se teď do domku stěhuje, záleží na každém.

  7. Ahoj Alice,my jsme se s mužem nastěhovali do nového domu, když synovi bylo asi 20 měsíců a čerstvě jsem byla těhotná s druhým synem. Pak se nám narodil ještě jeden syn. Měli jsme štěstí, že jsme našli pozemek v obci cca 2000 obyvatel, a asi 10 km od krajského města. Takže děti měli školku a školu cca 100 metrů od domu. To si myslím, je velice velice velká výhoda a málokterému staviteli nového domu se může splnit. Nemám úplně kladný vztah k řízení, takže to pro mě byla podmínka – škola a školka v docházkové vzdálenosti a dobré spojení vlakem do města na střední školu. Ale bez řízení se obejít nejde, děti potřebují doktory specialisty (otropedie,zubař atd.) a tam je potřeba dojíždět autem (jet vlakem by zabralo celé vyučování) nebo třeba dojíždění na kroužky, nákupy atd., o zaměstnání nemluvě (v menších obcích mají třeba školku nebo družinu pouze do 16.00 hodin a nešloby to skloubit s dojížděním vlakem). Zahradu máme velkou a stalo se to mým největším hobby /což bych si dřív nikdy nepomyslela/, ale opravdu to vyžaduje hrozně moc času a člověk se stává pomalu otrokem zahrady. Navíc ze zkušenosti okolí, na zahradu většinou již nezbývají peníze – to je dům, zařízení, ploty, zpěvněné povrchy – zámková dlažba, parkovací stání třeba na druhé auto, terénní úpravy pokud je pozemek absolutní rovina, atd. atd, a než se taková zahrada vybuduje, trvá to spoustu let. Nejvíc jsem možnost vypusit děti ven ocenila, když byli opravdu malí, teď už jsou všichni školáci a chtějí chodit ven s kamarády, třeba na místní hřiště, nebo jen tak courat po obci. Na zahradě využívají bazén a pak třeba trampolínu, ale už je to táhne ven. Já už bych se do paneláku vrátit nechtěla, ale také z důvodu, že sousedi jsou samé rodiny s dětmi a kluci mají mezi nimi spolužáky, kamarády, nebojím se syny pouštět ven samotné. Chce si to napsat pro a proti, reálně zvážit všechny možnosti, způsob života a hodně důležitá je také finanční stránka. Tak přeji dobré rozhodnutí :-). Lenka

  8. Nikdy jsem dum nechtela,vyrustala jsem v byte a nemela jsem potrebu mit dum. Vzdy jsem si rikala, ze na uklizeni a praci mi staci byt. S prichodem deti do naseho zivota se ale vsechno zmenilo…byla to akce blesk a behem mesice jsme koupili pozemek a do roka bydleli Nejlepsi rozhodnuti, co jsme mohli udelat. Holky jsou na zahrade stastne, mame vlastni ovoce, zeleninu a co si budem povidat, klid od sousedu z panelaku, ve kterem jsme prave zili predtim

  9. Mám to s domem maličko rozporuplné. V létě ho miluju a nedám na něj dopustit. Není nic lepšího než vlastní bylinková zahrádka, svačina ze stromu utržená a ještě v pyžamu si vypít kafe s prvním slunečním paprskem. K nezaplacení a nádherné. Pak jsou i chvíle, které popisuješ poměrně realisticky-práce na domě totiž nikdy nekončí. Ať už se bavíme o úklidu, nebo o celkové údržbě. Takže někdy(trochu nevděčně) na to všechno nadávám, ale v zásadě převažují pozitivní věci. Neuměla jsem představit, že se někdy z malého bytu v Praze přestěhuji do domu a…jsem tu. Děti jsou na zahradě nejšťastnější a ty snídaně a víkendové obědy…grilování a víno u zapadajícího slunce. Jo, stojí to za to a nezbláznila jsi se! 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Translate »
Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial