Jaký nábytek vybírat, když máte malé děti

Ještě jako bezdětná jsem se zajímala o interiéry a chtěla být dokonce interiérovou designérkou! Dokonce jsem i dělala v jedné firmě, která prodávala opravdu luxusní kousky do bytu a já si denně prohlížela ty krásné katalogy s nimi. A snila jsem o našem krásném a vyladěném bydlení. To se mi částečně splnilo. Pořídili jsme si s mužem nový byt (přišel nám v té době i dostatečně veliký) a hezky jsme si ho moderně zařídili i nechali spoustu věcí udělat na míru. Byla jsem na naše bydlení opravdu pyšná. V té době jsem už byla těhotná a všechno si s dítětem malovala absolutně odlišně, než jaká pak byla realita. Prostě jsem byla oblblá těmi dokonalými reklamami a magazíny.

Když dcera dosáhla asi půl roku a začala být více pohyblivá, narážela jsem na první nedostatky našeho bytu. Police až na zem opravdu nebyl dobrý nápad. Stejně tak tmavá sedačka, na které se parádně vyjímaly fleky od mléka. V bytě jsme postupně dělali různé změny, aby byl co nejvíce baby friendly a musela jsem se rozloučit i s různými dekoracemi na odkládacích stolečcích. A jednoduše jsem se musela smířit s tím, že naše bydlení už jako z katalogu nebude. Teď vím, že bych spoustu věcí udělala jinak a byt zařídila odlišně. A právě mi to přišlo i jako dobré téma na článek. (Ale vše je můj osobní pohled, samozřejmě svoje bydlení si zařiďte podle vašich priorit, potřeb i vkusu.)

Co tedy doporučuji do bytu/ domu s dětmi?

Zaoblené rohy

Asi je nemožné si pořídit všechen nábytek v zakulaceném tvaru, ale třeba konferenční stolečky ano. Rozhodně bych se vyhnula skleněným a velmi špičatým. Malá, když se učila chodit, stále padala a i o hranu obyčejné postele si rozrazila ret :-/ Samozřejmě jsou možností různé ochrany rohů, ale já s nimi moc dobrou zkušenost nemám. Většina odpadala a pak na nábytku po nich zůstalo i lepidlo. Ale používali jsme je (protože holky na bouchání do hlavy byly expertky) a moc vzhledně to tedy nevypadalo. Takže když to jde, spíš už bych předem volila né příliš hranatý a vyčnívající nábytek. Líbí se mi třeba tyto stolečky.

Sedačka v né příliš tmavých tónech, ale ani světlých

Asi tak, rozlité mléko, různé ublinknutí (nic vzácného mezi dětmi) vypadá na tmavé sedačce jak pěst na oko. Ano, můžete to otřít, ale při větší frekvenci už tam památka zůstane. Ale ani světlá sedačka není výhra. Upatlané ručičky od jídla by se na ni pěkně vyjímaly 🙂 Takže moje rada? Volte něco mezi, klidně i barevné sedačky, tam se ty fleky hned ztratí :-)) Nebo kožené, které jdou dobře otřít (jen je riziko, že je děti něčím propíchnou a ta škoda…) a nebo nejjednodušší řešení, které používám já. Dejte přes sedačku nějaký přehoz. Nemusí být nutně ošklivý. Já před 2 lety pořídila nádhernou bílou deku alá kožíšek a nejen, že je moc příjemná, celkem dobře se z ní dostávají skvrny dolů a v nejhorším se dá hodit do pračky. A přes to polštářky a je vystaráno 🙂

Komoda – jaká to geniální skříň

Nejen, že jsou komody přehledné a můžete do nich poskládat úplně všechno (viz kniha Zázračný úklid od Marie Kondo), dají se před nezbedníky i zamknout. Existují různé „zámky“ na zásuvky. Holky měly útrum. A já úděs, když se je zamknout zapomněla. Myši měly pré 🙂 Ale když jsem vše vždy důkladně zavřela, měla jsem pokoj, že mi tam nikdo nechodí hrabošit. S otevíracími skříněmi to bylo horší a ta organizace v nich se mi taky hůře udržuje. Tip na komodu ZDE.

Postel? Ideálně letiště!

Dětské postýlky vypadají rozkošně, ale hlavně na fotkách v katalozích… tam v nich i děti spí. Realita je ale taková (a mnoho mých kamarádek v mém okolí to potvrdí), že stejně s dětmi spí v jedné posteli. Já to dlouho řešila několik let, než jsem rezignovala. Jen tedy 4 se do naší manželské už nevlezeme, tak vážně uvažujeme nad „letištěm“ 🙂 Moje rada je tedy jednoznačná: Pořiďte si co největší postel, každý centimetr navíc se vám bude hodit. 🙂 A ještě pozor na její výšku, dětí z postelí mají tendenci dost padat (tato postel mi přijde optimální).

Židle ideálně plastové a bez polstrování

Naštěstí se nám s mužem vždy líbily ty plastové od Vitry, které se opravdu velmi jednoduše otřou. Protože židle, ty dostávají nejvíce zabrat! Upatlané od mastných ručiček, pomalované voskovkami, vodovkami a nevím čím všímo. Plastovou židli jednoduše setřu a je klid. I dřevěná by šla, jen bych se bála, že častým umýváním dostane nechtěnou patinu 🙂 A polstrování, haha, to vůbec nepřipadá v úvahu, alespoň ne u nás, kde jídlo lítá horem spodem (viděli jste kdysi na IG, jak Stela vyšplíchla na strop šplíchačku s rybím tukem?). Tyto židle mi přijdou úplně ideální.

Zapomeňte na otevřené policové skříně

V tomto jsme nepoučitelní, máme je vlastně ve všech místnostech. Používám je jako knihovnu, šteluji do nich fotky a různé dekorace a také odkládám spoustu věcí (to je mor). Co ale dělají holky? Šplhají po nich! Což je trošku nebezpečné, hlavně, když police není přišroubovaná ke stěně. Ale i když jsou, stejně vidět Stelu, jak visí na jedné noze na 3. polici od země je trošku děsivé. A vlastně všechny spodní poličky jsme museli vyklidit, holky s věcmi stále kramařily.

Dekorace jen ve formě hraček

Bohužel, hračky máme všude. A to nutím holky po sobě svoji propriety pravidelně uklízet a každý den odnesu náruč hraček zpět do pokojíčku, pořád se nějaké maličkosti někde po obýváku i u nás v ložnici válí. Taky vám přijde, že ve finále děti v tom svém pokojíčku moc času netráví? A všechny ty moje vázičky, svíčky a fotorámečky mám nastrkané co nejvýš, hlavně aby na ně holky nedosáhly, a moc estetický dojem to nevytváří.

Musím říct, že za těch 6 let, co holky mám, jsem si vlastně na naše trochu chaotické bydlení zvykla. Nechlubím se jím, ale v rámci zachování zdravého rozumu jsem snížila nároky i na úklid a uspořádanou domácnost a hračky všude kolem už beru jako samozřejmost. I když doma stále něco vylaďuji a chci bydlet v útulném prostředí, pochopila jsem, že s dětmi je to bydlení trošku jiné, ale veselejší! A taky bychom potřebovali alespoň dvakrát tolik prostoru, s dětmi žádný byt asi není dost velký. Zpětně lituji, že jsme pořídili tak „malý“, i když nám v té době přišel naprosto dostačující 🙂 Takže otázka stěhování je stále ve vzduchu, ale upřímně, kdo by chtěl pak poklízet dvakrát tolik místností?

Co vy, jak přizpůsobujete svoje bydlení dětem? 🙂 

Share on Facebook

Tweet

Follow us

Save