13 věcí, které vám nikdo neřekne o mateřství - Mámou stylově
Mámou stylově Lifestylový blog (nejen) pro maminky o módě, kosmetice, dětech, vaření, bydlení i cestování.

13 věcí, které vám nikdo neřekne o mateřství

Co jsem poprvé nastoupila na mateřskou, uběhlo už pár let (přesně 5 a půl), mně to přijde ale jako věčnost, jako bych na ní byla odjakživa. Svět se mi rapidně změnil a když řeknu, že žiju svůj druhý život, vlastně nekecám. Jak jsem žila před prvním otěhotněním a teď, jsou dvě diametrálně odlišné věci. Všechno je naruby, v dobrém i ve zlém 🙂 Za těch 5 let jsem řešila tolik věcí, na které mě vůbec nikdo nepřipravil a já ani nevěděla jak s nimi naložit. A doteď ve spoustě věcí tápu, hlavně co se týče výchovy. V reklamách a časopisech na nás vykukují šťastně se usmívající maminky a bezdětný člověk si řekne, jak je to jednoduché mít dítě. No co, vyměním mu plínku, nakojím ho, budu si s ním hrát, bude to sranda, o odvrácené straně mateřství vám vlastně nikdo neřekne a mámy s dětmi v okolí mlčí. Sice vidíte, že jsou stále v jednom kole, ale nevíte proč. Dnes jsem se tedy rozhodla prolomit ledy a na rovinu říct, proč to na mateřské není zas tak růžové.

co jsem se naucila na materske_mamou stylove_2

Foto credit: Vlado Kníž pro časopis Maminka

Ale zase mě neberte špatně, rozhodně bych neměnila a jsem vlastně ten nejšťastnější člověk na světě, že holčičky mám a každý den za to děkuji. Jen je to všechno kolem celkem řehole a není to jen o zábavě a ňuňání s našimi malými zlatíčky, jak to z médií často vyznívá. Nějaké body jsou trošku nadnesené a v ironii a věřím, že se v nich taky najdete.

Porodem bolesti ani krvácení nekončí

Proč  mi někdo neřekl, že šestinedělí znamená ještě velkou ztrátu krve, bolesti „tam dole“ při hojení a problémy s nateklými prsy, které také bolí, a to ani nezmiňuji, když je miminko pokousá. V těhotenství jsem často slyšela pojem „šestinedělí“, ale co to obnáší, mi nikdo neřekl a nepřipravil mě na to. Bylo to moje jedno z nejtěžších období vůbec, ale držet v náručí zdravé miminko byl pocit nade vše, který i hory přenáší a dalo se tak zvládnout úplně vše.

Prsa až o 3 čísla větší

Když jsem si v těhotenství kupovala kojící podprsenku, kamarádka mi říkala, ať si ji vezmi minimálně o číslo větší. Už v těhotenství se mi poprsí dost zvětšilo, tak jsem si nedokázala představit, že ještě o několik centimetrů povyroste. A jak to bylo? Pamela Anderson by mi mohla závidět.

Ztráta důstojnosti

Tu jsem už pomalu začala ztrácet při těhotenských prohlídkách (jelikož jsem obě holky skoro 2 týdny přenášela, užila jsem si jich až až). Tam jde nějaké soukromí bokem a připadala jsem si tam jako kráva hnaná na porážku. O samotném porodu ani nemluvě a na oddělení šestinedělí v nemocnici o nějakém respektováním intimní chvilky s miminkem taky řeč nebyla. Pak přišlo kojení miminka snad co dvě hodiny, a když jsem jela třeba do města na půl dne, často nebylo možné najít klidné místo na kojení. Nepatřím k matkám, které by svůj um kojit musely dávat veřejně na obdiv, ale když mimčo brečí hladem, nic jiného vás nezajímá a to prso prostě vytáhnout musíte. A být kvůli tomu zavřená celý den doma? Ne, děkuji. A dnes? Hranice se už úplně posunuly tak, že je skoro nemožné si zajít sama na záchod. Pak už to člověk přestane řešit úplně 🙂

Několik let se nevyspíte

O tom, že miminka v noci křičí se tak nějak ví. Ale že křičí i dvouleté děti a chtějí s vámi spát v posteli (což si můžete představit jako chobotnici namotávající vaše vlasy a silná chapadla, která jsou stále v pozoru, aby vás v noci dostatečně propleskla a nejraději z té postele vyšťouchla ven), vás asi nenapadne. Ano, o vydatném spánku sním celých 5 let.

Nebudete umět poskládat souvislou větu

Celé dny totiž budete dělat jen brm brrrm, bé bé, mé mé, papej, hajej, čůrej. Jít pak konverzovat někam do společnosti se stává celkem výzvou.

I rok po porodu budete vypadat jako těhotná

Tím, že porodíte, se břicho automaticky nesmrskne a nevrátí se do původního stavu. Hlavně když jste měla větší mimčo, jako já. Sice jsem po porodu nosila stahující pás na rychlejší zavinutí dělohy, ale že existuje nějaký rozestup břišních svalů, mi nikdo neřekl. A já doma vesele cvičila na břicho a chodila i na jiné cvičení, s pocitem, že pro sebe něco dělám a vrátím tělo do původního stavu. Když jsem i po roce snažení stále měla břicho jako v 5. měsíci těhotenství, nechápala jsem to. Až když jsem po druhé otěhotněla, doktorka mi řekla, že mám diastázu, aha, co to je? Takže poučená jsem po druhém porodu na sebe nespěchala a cvičila jen pár cviků na pánevní dno a pak až konkrétně na tu diastázu. Snažím se jí zmenšit doteď, chodím na rehabilitační cvičení, ale jde to velmi pomalu a bříško mám prostě stále vystouplé.

Na hraní s dítětem vlastně tolik času nebude

Být doma totiž znamená spoustu další věcí – prát, žehlit, vařit, uklízet (a to když máte už pohyblivější dítě i 10x za den), dítě krmit, případně kojit a kojit. Takže na hraní a mazlení s dítětem moc času ve finále nebude. Já tedy už nepořádek moc neřeším a rozházené věci po holkách nechávám přes den ladem, jinak bych nedělala nic jiného, než to jen poklízela, ale večer na to pak vlítnu a tu hodinu-dvě mi úklid denně vezme (včetně praní, skládání prádla, nádobí, vysávání, úklid hraček). Děti jsou největší experti na vytváření nepořádku, během minuty dokáží udělat doma hotovou apokalypsu 🙂

Na uklizený byt zapomeňte

Viz bod výše. Leda že si najmete někoho na úklid, ale to tak každodenní 🙂

Ticho bude vaše nejoblíbenější hudba

Kolikrát si říkám, jestli může mít někdo víc ukřičenější a upovídanější děti. Samozřejmě jsem ráda, že jsou holky živější, ale o chvilce ticha (kdekoliv, i na tom záchodě) si můžu nechat jen zdát. Buď se holky o něco perou, to znamená nonstop křik, nebo brečí, že mají nějaké bebí, že si chtějí obléci jiné tričko, že tuto pomazánku jíst nebudou, že mají hlad, že mají žízeň, že se v noci bojí, že nepůjdou spát, že nechtějí vstávat, že se nebudou oblékat (když se za 5 minut zavírá školka) a těch důvodů se najde tisíc dalších, na to jsou holky expertky. A když nekřičí, tak nonstop něco povídají, páté přes deváté, otázka za otázkou, že já mám v hlavě jen velkou díru. Když večer usnout, už ani nechci nic poslouchat, jen si užívat ticha.

Nekonečný strach

Vlastně to začalo už v těhotenství, které jsem považovala za zázrak. Měla jsem i trošku divnou gynekoložku (kterou jsem pak rychle změnila), která mě stále strašila, že se nemám radovat, že se STÁLE  něco může přihodit. Takže místo toho abych se radovala, že čekám miminko, každý den jsem měla paniku, jestli je v pořádku, hýbe se a bije mu srdíčko. Strach při porodu a pak když se Sára (moje první) narodila, strach o ní. Jak ji chytnout, jak ji kojit, jak o ni prostě pečovat, abych to dělala správně a neublížila ji. Pak jakákoliv teplota, očkování, když mi začala bojkotovat kojení, odmítala příkrmy, nekonečné obavy. Pro nezkušenou matku jedna nástraha za druhou a velká panika. Se Stelou jsem už tak polovinu věcí neřešila a teď už jsem hodně nad věcí, při teplotě hned nepanikařím a hned neletím na pohotovost, když holky nechtějí jíst, netrápím se, že nebudou mít dost živin a prostě jsem si ověřila, že jsem se často strachovala i o věci, které byly krátkodobé a nestály za to. Ale takový ten maminkovský strach je tam stále, hlavně když holky odjedou třeba k babičce, tak netrpělivě čekám na sms, že už bezpečně dorazily a v Praze asi 5x kontroluji jestli nejede auto, když přecházíme.

Studené kafe a oběd snědený během 2 minut

Od té doby co jsem na mateřské, jsem vypila nespočet studených kafí, které mi pomáhají tak nějak celkově přežívat. Co ho uvařím a udělám si na něm hustou pěnu, jdu oblékat Sárinku, pak Stelu, mezitím se snažím vypravit já a pak vím, že si pusu o kafe rozhodně neopařím. A o nějakém jídle v klidu si celkově taky můžu nechat zdát, co holky během jídla všechno stihnout vylít, vyklopit, nebo vymyslet by se dala napsat kniha. A nakonec to skončí, že svoje jídlo odmítnout a lezou mi do mého talíře. Takže do sebe hážu sousta rychlostí blesku, protože vím, že kdo zaváhá…nežere 🙂

Budete chodící encyklopedie dětských nemocí

Pátá, šestá i jakási další záhadná nemoc, už bych mohla z paměti odříkávat jejich příznaky. Různé typy vyrážek, různá zbarvení nudlí z nosu, už jsem toho viděla hodně. A pak taky různá zvířátka. U nás ve školce stále visí nějaká cedule, že se jim tam nastěhovaly vši, roupi a nevím co všechno. Prostě v dětském kolektivu to doslova „žije“. Vlastně není měsíc, co bych neřešila nějakou nemoc, s počtem dětí se to násobí a kolikrát to kolečko jedeme několikrát po sobě, že už ani nevím, jak vypadá normální svět. Ještě že máme ten internet, abychom věděli, že v tom nejsme sami 🙂

Euforie při nakupování rohlíků o samotě

V životě by mě nenapadlo, jak si budu užívat obyčejný nákup potravin, jen já sama a bez dětí. Na mateřské to totiž není úplná samozřejmost. Když se tak do toho obchodu SAMA dostanu a můžu si SAMA vybrat co chci, aniž bych stále nemusela být na pozoru, kam zase holky utekly a co všechno za sladkosti nastrkaly do košíku, mám hotovou euforii. Každopádně sláva za služby dovážky potravin až domů jako je Rohlik atd.

Toto jsou asi ty nejhlavnější věci, které mě jako mámu zaskočily a překvapily. Našlo by se jich ale určitě mnohem, mnohem víc.

Každopádně jedna věc, bezmezná mateřská láska k dětem, i když zlobí, ničí vám věci i byt a nenechají vás vyspat, ani v klidu najíst, není klišé a je to jeden z nejhlubších citů, které můžete mít. Ta prostě zůstane a sladká pusa od malých divošek je jako ta nejnadýchanější, nejsladší a nejčokoládovější makronka, bez které už prostě nikdy nemůžu existovat.

Moc mě potěšíte, když i vy mi napíšete, co vás na mateřské nejvíce zaskočilo a překvapilo, ať ten pocit neschopné matky nemám jen já sama 🙂

(54) Komentářů

  1. Ahoj Ali,
    podepisuji se naprosto pod všechny body. Skvěle sepsané a pravdivé. Já mám těch dětí poněkud víc než ty, takže toho je několika násobek. Protohlavu vzhůru, sama v tom určitě nejsi 🙂

  2. Ahoj Ali,naprosta pravda,taky mám 2 holčičky(2,5 a 6) a kdyz si to tak čtu tak je to jak přes kopírák. Ali,me asi nejvíc zaskočilo to ze jsem strátila volnost.Kojila jsem do 2 let,neměla jsem hlídání, tak to bylo docela náročnější,holky byli na mne hodně faxování a jsou dodnes.

  3. Ještě jsem zapomněla napsat, že vám to všem třem na fotce ohromně sluší 🙂 Jednou jsem tě viděla v metru ( bez holčiček bohužel), ale sluší ti to i v civilu 🙂 Mějte se s celou rodinkou moc krásně 🙂

    • u mě se k tomu přidá frustrace z toho, že ani ve 3,5 letech mi dítko neřeklo mami a nikdy se na nic nezeptalo. Krásně napsané, jako bych to diktovala sama :). Ženy jsou skutečně silné.

  4. U spousty věcí mi mluvíš z duše. Někdy jsem hodinu vařila oběd, malá se v tom povrtala, polovinu hodila na sebe, druhou na zem a jídlo si nakonec dala studené až za 2 hodiny, nebo „hysteráky“ v polovině nakupování, takže rychle k pokladně s polovinou nákupu, kde se na mě všichni dívají jako na neschopnou matku s nevychovaným frackem:-)

  5. Co se diastazy tyce, tak tu jsem zaplat panbuh resila hned po porodu, tak jsem zvedava, jak bude bricho vypadat ted po druhem tehotenstvi 🙂 Zato na prsou se to poznamenalo silene-sice o 3 cisla vetsi po porodu, ale po pul roce tak o 6 cisel mensi, proste nic 😀 Kazdopadne naprosto souhlasim se vsim, co jsi napsala…takhle vypada materska, ale za nic na svete bych to stejne nevymenila 🙂

  6. Ahoj Ali, zhrnula si to úplne úžasne :), aj som sa dosť pousmiala na niektorých slovách….osobne som rodila ešte v inej dobe, keď nebol internet ani rôzne pomôcky…a teraz sa už teším, kedy bude mať syn nejaké vnúča 🙂
    Tvoje dievčatá sú ako anjelikovia, blonďáci sú po manželovi? 🙂

  7. Ahoj Alice, moc díky za hezký článek. Ráda jsem si ho přečetla. Pod všechno se tedy podepsat nemůžu, ale to je samozřejmé, spousta věcí je prostě individuálních. Já třeba mám teď, sedm měsíců po porodu, tělo, že takové jsem neměla jako teenager! A pořád ještě hubnu. Akorát teda stejně nemám čas se nikde ukazovat 🙂 – ale tak pro manžela a pro sebe dobrý! Šestinedělí mi taky jako veliký problém nepřišlo a porod jsem měla pohádkový. Protože jsem na něj prostě dřela, plánovala a připravovala se – zadarmo to není. Ale ten bordel, strach o dítě, špatný spánek (syn se mi budí už čtyři měsíce co hodinu), nemožnost se v klidu najíst a euforie, když jdu na poštu! 😀 – to mám stejně. Mateřská rozhodně není procházka růžovou zahradou. Já sama si myslela, že když mám dvě mladší sestry (tu druhou o dvacet let!), nic mě nepřekvapí, ale opak byl pravdou. I tak ale – stojí to za to!! Ještě jednou díky za článek a měj se pěkně, Blanka

  8. Alice,krasny clanek k rannimu studenemu kafe a jogurtu rozpatlanemu po diteti,stole i podlaze 😉 Dekuji
    Ps: na detske nemoci jsem takovy odbornik,ze i ma sestrenice studujici medicinu ke mne chodi na lekce 😉

  9. Ahoj,

    taky se pridavam s pocitem neschopne matky…se vsemi body souhlasim.
    Ja bych pridala jeste jeden. Cas na manzela:-) Uz se o nej nestiham „starat“ jako driv:-)
    V nejhorsich chvilich si rikam…ze mam jen dve deti…nekde je mama co ma 4 nebo vic a taky to zvlada, musim tedy i ja:-)

  10. Ivana Šujanová - Odpovědět

    Maximálne pravdivý článok, a tiež som aspon rada za to že nemám jediná také pocity, lebo mám pocit že okolo mna sú len dokonalé matky čo majú dokonalé deti, a ja pri mojej už ztrácam nervy a chce sa mi od zúfalstva niekedy až plakať, lebo už neviem ako na nu :-D…no fakt so všetkým súhlasím, nečakala som že to bude taký masaker tá materská “ dovolenka“, teším sa už do roboty :-D..ale ako píšeš som najšťastnejšia na svete že ju mám, a ked je ona šťastná a spokojná, tak mne na ničom idom nezáleží a som šťastná aj ja :-)..sú to naše poklady 🙂

  11. Souhlasím plně s každým bodem. Myslela jsem si, že když zvládnu celou třídu a vysvětlovat nějakou věc několikrát a snažit se z různých stran přiblížit učivo, tak jedno a potom dvě děti taky zvládnu. Ale ve škole je vrátíte a máte doma klid a prostor najít a vymyslet postup jak vysvětlit. Zato teď není prostor žádný, už chápu kolegyně, co si radši přípravu dělaly ve škole 🙂 Překvapilo mě hodně věcí ať mile či nemile. Z posledních asi reakce okolí. Stará generace si myslím, že vše moc řeším a mladá se kouká, že oni to budou mít pod kontrolou opravdu lépe. 🙂 Takže radši už nikomu nic nevysvětluji a myslím svoje. Nemoci jsou opravdu děs a pokud se nakazíme, tak neexistuje nic vyležet, není kdy. Hlídání u nás – ,,až budou větší“, ,,až budu v důchodě (za 8let)“ druhá babi co je v důchodě a bydlí dole ,, nemám na ně sílu, jsou moc akční“ ,,musím jít nakupovat“ … Potřebovala bych dovolenou od rodičovské dovolené. 🙂 Ale pokud je chvilku nevidím syn ve školce, malá s manželem ne výletě, jsem ráda, že je zase vidím.A chci pro ně jen zdraví a štěstí na hodné lidi.

  12. Ali, děkuju Vám, že jste to takhle otevřeně napsala. Přesně jak píšete, z časopisů na vás mrkají samé šťastné, veselé a spokojené maminky a ono i na tom pískovišti, se každá tváří, že má všechno pod kontrolou, že je šťastná, všechno je v pohodě, krásné a skvělé. Já se nesmírně na mateřství těšila a dosud považuji za moji životní roli „maminka“. Nicméně s narozením prvního syna jsem zažila velké rozčarování. Z aktivní ženy, která měla přátele, sportovala, ráda si dopřávala kultury, byla činná v mnoha směrech se najednou stala maminka na 24 hodin denně. Trvalo mi rok, než jsem se s tím srovnala, než jsem pochopila, že ty chuchvalce v rohu, jsou vlastně nepodstatné, že podstatné je, že nebudu nervozní a vzteklá. Ani manžel nechápal, co se děje, vždyť si jsem celý den doma s děťátkem, pohoda jazz, nebo ne? Vzdala jsem se na nějakou dobu všeho sportu, kultury, přátel, volného času. Jak s oblibou říkám, ja se v klidu ani nevy…… Malý hodně brečel a já si někde přečetla, že dítě se můžu z pláče zalknout zvratky. Takže pokud nespal, tak jsem ho měla i při koupání i když jsem potřebovala na záchod proti sobě ve vajíčku. Bála jsem se. Co kdyby se zrovna mě zalknul. Ufff. Spal 3x 20 minut denně, v noci kojení po 2 hodinách a po kojení 20 minut nosit na odříhnutí a uspávání. Nebylo to jednoduché. Manžel začal v té době podnikat, přestěhovali jsme se do jiného města, kde jsem neměla ani rodinu ani přátele. Syn se narodil v srpnu, takže brzo přišla tma už v 5 odpoledne a do toho sněhy, takže strojení do xx vrstev, což děti milují 😀 Můžu říct – nebylo to vůbec jednoduché. Nebyla jsem na to připravená. Ve škole vás učí miliony zbytečností, ale na tohle vás nikdo nepřipraví. TO je dost velká škoda. Já mám 2 syny, tak se pokusím je naučit, že když se miminko narodí, maminka potřebuje moc a moc pomoci a podpory. Snad se povede. A studené kafe? Staršímu synovi je 10 a mladšímu 5. Já piju studené dodnes, fakt. Někdo to nechápe, že si ho nechám vychladnout, volají na mě, budeš to mít studené…….ale já říkám: „Mně už jiné asi ani nechutná.“ Dodnes si pamatuju, jak jsem přisla do práce a do zdejší kantýny. Dnes se tady vypisují petice na kvalitu zdejší stravy. Víte co? Já byla šťastná, že mi někdo dal něco teplého a že jsem u toho nemusela trávit 2 hodiny u sporáku, mezitím utřít zadeček, podat 18 různých hraček, udělat bumbání, …….Ale přesně jak píšete. Nic bych neměnila!!! Ani za nic! Děti jsou báječné, skvělé, jsou chodící láskou. Jen je to poněkud náročnější, než se z těch obrázků a časopisů zdá.

  13. Jj, všechno je pravda, i když v něčem se postupně dají děti vycvičit 🙂 Třeba moje vědí, že maminka před osmou nevstává (pokud se nejde do školky, nebo nejde o život) a hrají si v pokojíčku. Ale spaní v posteli? Běžně jsme tam 4 a sem tam i v pěti, ale to už se nedá a manžel odchází do dětské postele 😀
    Ale na druhou stranu, za x let nám to bude chybět. A taky mozek je milosrdný, ledacos člověk zapomene, třeba já říkám, že šestinedělí s prvním bylo docela v pohodě, tak manžel tvrdí, že nic horšího nezažil…já prostě zapomněla 🙂

  14. Zdravím Vás, Ali, ten článek je naprostá pecka. Lépe bych ho nenapsala. Sama se vidím skoro v každé větě. Doma mám dva chlapečky, jsem pracující maminka na mateřské a do dnešního dne, než jsem si přečetla tento článek, jsem si myslela, že jen já jsem ta neschopná co nemá doma tip ťop uklizeno, navařeno, vyžehleno atd. atd. Opravdu úžasný článek a hlavně pravdivý. Děkuji za něj.

  15. Moc hezky napsáno, přesně vyjadreny moje pocity. Zatím mám jen jednoho, ale stejně to stačí. V dělání nepořádku je rychlejší než já v uklízení. Občas hysteraky kvůli úplné hlouposti. Vyčerpávající výpravy ven a do školky aj.ale pak stačí mi říct mami ty jsi moje největší kamarádka a já si uvědomím, jaké mám štěstí a říkám si jak ten život bez prcka by byl prazdny

  16. Naprosto přesné. Byl jsem se synem doma od jeho čtyř měsícu až do čtyř let. Při čtení se mi vše vybavuje nazpět. Tedy samozřejmě né břicho a prsa 🙂 Jak já se chodím do práce radovat a užít si svobodu. Samozřejmě bez syna už si to také nedokážu představit. Jeho energie a temperament mě směruje v životě zase dál do neprozkoumaných vod….

  17. Ahoj,take se pripojuji se souhlasem,i kdyz mam zatim jedno ditko,ale pres to všechno se cim dal vic tesim az k nemu jednou pribude jeste jedno,stoji to proste za to.
    A co se týká veci na ktere vas nikdo nepripravi…ja mela neplanovany akutni cisarsky rez,v terminu,…vsude v kazde knizce miliony rad a vseho jak probiha porod,pred a po a co behem,a alternativni porody a porody doma a vsechno mozne…ale aby vam nekdo rekl,jak je to s cisarem…byla jsem jak v jirikove videni…
    To jen takovy muj maly postreh 😉

  18. Mojí dceři je devatenáct a já poznávám co znamená pořekadlo Malé děti-malé starosti, velké děti-velké starosti.
    Všechno v článku je pravda pravdoucí 🙂

  19. Tak pod tento text se take podepisi. Mam 3 leteho rostaka a 3 mesicni holcicku. Ikdyz se snazim, aby doma byl aspon obcas trochu poradek, varim denne, vyzvedavam kluka ze skolky, obstaravam jidlo (obcas objednavam Tesco nebo Kosik.cz), peru, zehlim manzelovi kosile do prace. Kojim a v noci take mnoho nenaspim. A slava za suchy sampon!!! Jen tedy na kosmetiku si udelam cas kazdy mesic uz 4roky, ted zapojuji i masaze. Nejhorsi je ale u me strava. Svaciny snad ani neexistuji. Tak jsem to poresila kravickovou dietou a uz dva dny mam krabicky pro kojici maminy a jsem nadsena. Diky moc za clanek, super napsano 🙂 krasny tichy vecer. Tereza

  20. Naprosto souhlasím. 🙂 Také jsem si neuměla představit, že je to TAKOVÁ dřina. A to mám jedno dítě (a jsem ráda, že ho mám!). Ještě mě napadá, že na mateřské jsem měla neustále pocit, že snad už nikdy nebudu poslouchat jinou hudbu než Fíhu Tralala, písničky z Večerníčků nebo max. Míšu Růžičkovou… 🙂

  21. Ali,
    súhlasím s Tebou. Vo všetkom.
    A nakoľko mám už staršie dcéry (13 a 8), zodpovedne Ti prehlasujem, že bude ešte horšie :))))). Škola, krúžky, puberta, rastúce prsia, prvý menzes, prvé zaľúbenie do spolužiaka. DES !!!

  22. No je to u nás stejné! 6 a půl let nespím, nečůrám v klidu,dopíjím zbytky čajů po snídani,první kafe místo ráno si dávám až někdy ve 4 odpoledne, a pořád pořád a pořád po mně někdo něco chce,!!!!!!!ve spěchu pak jím věci výrazně nezdravé a večer si vyčítám že nemám energii na cvičení. to je realita:-DDDD

  23. Souhlasím. Mám tři děti 8 let, holčina a 4,5 roku dvojčata, kluci. Pro mne bylo největší studenou sprchou poznání, že to nemilé převažuje nad tím milým. O to víc si to snažím uvědomovat a opakovat, že teď to je chvilinku hezké. Našich prcků nekonečné vzdory, křiky, rvačky o hračky se na čas zmírnily zavedením rituálů a rad z knihy „Zkoušeli jsme všechno“. Nicméně není vyhráno. Děcka nám dorostla do ještě větších vzdorů, jako by vše, co před tím zabíralo, najednou spíš začalo popuzovat. Před pár lety jsem četla blog jedné známé blogerky a ta napsala, že každý den usíná s pocitem, že se o děti postarala jak jen nejlépe mohla. Pohledem skrz mé starosti jí to závidím a zároveň malinko nevěřím. Ale budiž. Stále si nedovedu představit život bez těch malých vosin v zadku a i když vím, že bude doma večer jekot, čurbes a pláč, těším se na ně po práci jako blázen :-).

  24. lenka polakovicova - Odpovědět

    Souhlas se vsim co jsi napsala. A kdyz jsem si cetla vsechny komentare pod clankem tak je jasny, ze v kazde rodine s detmi je to tak plus/minus podobne. Ja jsem treba byla rozcarovana z kojeni. Myslela jsem, ze miminko prilozim a neni co resit. Ale kojeni je jedna velka veda! Tak nam vsem maminkam drzim palce at to vsechny zvladneme! Lenka

  25. Haha, Ali, tak tento článek se Ti moc povedl! Svatá pravda v každém bodě 🙂 Já už jsem ted skoro po dvou letech s prckem sehraná tak nějak, ale ty začátky byly strašné. Myslela jsem, že miminka jen papají, spinkají a kakají. Ale ono je taky bolí bříško, pláčou, mají prdíky, blinkají,…….no, byl to pro mě celkem záběr. Ale jsem moc vděčná, že prcka máme. Stálo to za to 🙂

  26. Veronika Čtvrtňáková - Odpovědět

    Ahoj Ali, jednoznačně se ztotožňuji se vším o čem píšeš. Je to občas těžké, ale ta láska k dětem za to stojí 🙂 Super fotka a krásné líčení:)

  27. Zrovinka nedávno jsem manželovi říkala, jak si strašně užívám i obyčejný nákup v Tescu, kdy tam můžu o víkendu sama 😀 Jo, člověk si začne hodně věcí vážit až po tom, co má děti 😀

  28. Jo jo, naprosty souhlas ! Me, kdyz jsem cekala prvni ditko, tak kamaradky rikaly, jaka to bude pohoda, kdyz mame 3 babicky (rodice jsou rozvedeni), i ja si to myslela…velmi brzo ale prislo vystrizliveni. Dcerka byla a je velice ziva, divoka a babicky ji moc nedavaji, ted mame obcas hlidani, ale mladsi dvoulety je stale s nama. Doufala jsem, ze to bude klidnejsi ditko voce po me, ale bohuzel (nebo bohudik). Je to narocne, oba jsou tvrdohlavi a nenechaji si nic libit, takze doma vecny krik a boj o hracky nebo o prozen rodicu…nejhorsi je ta unava, nevyspani, mladsi se stale v noci budi minimalne 5x, soukromi s manzelem prakticky nulove. Ale rikam si, ze to nebude trvat vecne a snazim se si ty hezke chvile s nima co nejvice uzit

  29. Ali bravo!!! Krásně a pravdivě napsané. Jsem ráda,že to takhle cítí spousty žen (dle komentářů), protože jsem si opravdu někdy připadala úplně divná. Mám pocit, že vidím jen krásné, klidné, vyrovnané, usmívající se maminky s načančanými miminky a kočárky a do toho vletím já chaotik, který pořád něco hledá, někam spěchá a nikdy nic není „tip ťop“. Děkuji za to, že jsi mi opět zpříjemnila den 🙂 hned se cítím líp, když v tom nejsem sama 😉

  30. Vše co jste dámy napsaly, je pravda!!! A možná se o tom dopředu nemluví, protože by do toho žádná žena dobrovolně nešla nešla:-)))
    Nejsme v tom samy, máme to tak skoro všechny. Je pravda, že dvě děti je velký rozdíl než jedno! Pro mě je nejhorší nedostatek spánku. Taky doufám, že to přejde…Nákupy s dětmi mě už nebaví 🙁 Takže častěji využívám nakupy do domu. Držím nám všem palce!

  31. Naprosto se vším souhlasím. Celkově mě to mateřství zaskočilo, neměla jsem problém o tom s každým mluvit. A víte, co se stalo? Někteří mě za to odsoudili, za tu otevřenou pravdu. Že přeci mateřství je to to nejhezčí na světě. To ano, ale pěkně náročné… Jsem pak dlouho měla výčitky, že já jsem neschopná, sobecká matka. Naštěstí už mě tyto myšlenky opustily. Všem maminkám přeji pevné nervy!

  32. Zdravím Ali, ani neviem ako som sa dostala cez YouTube na vaše videá .? Ale teším sa, že som ich objavila. Moc ma zaujalo hlavne to, že ste mamina ako ja . Ja mám 3 ročne dvojičky dievčatá .V článku 13 veci ktoré Vám o materstvo nikto nepovie som sa úplne našla . Páči sa mi že to nie je prikrášlene ale že je to pravdivé . Tiež by som vedela toho napísať ako kmitam, ako spolu stále zadupávame , ako sa vadia, kričia …. ale ten boztek a objatie od tých našich detičiek všetko zapláta . Asi sa mame ešte načo tešiť lebo hovorí sa ze malé deti malé starosti – veľké deti veľké starosti . Držím nám maminám vo všetkom palce . Lebo stat sa maminou aj napriek všetkým tým “ zlým“ veciam je najkrajšie čo sa mi mohlo stať .
    S pozdravom Martina

  33. Mila Ali, dekuju za Tvuj uzasny blog, ktery jsem objevila uplnou nahodou.. Mam 5-ti mesicni dvojcatka a misto spanku pred dalsim kojenim hltam zpetne Tvoje clanky 🙂 Ale vubec nelituju.. uz vim, kam pujdu, az me prepadnou zas pochybnosti, jestli jsem dobra mama a proc mi nikdo neprizna, ze je stejne k.o. Jako ja.. vzdyt to preci neznamena, ze bych svoje holcicky milovala o to min.. a btw mam take Stellinku, nadherne jmeno ? Tesim se na dalsi clanky!!

  34. Ahoj Ali :), čtu trošičku se zpožděním nicméně článek je TOP!! 🙂 V některých bodech bych i přitvrdila :D… Já mám chlapečka jen jednoho,ale vydá a to bohužel za 10,protože je handicapovaný…Není mým cílem v Tobě probouzet lítost,ale celkem to navazuje na to , že mě nejvíce zaskočilo,že nejsem schopná říct v čem je dobrý… Nedokážu říct ani nedostatky :D… V tomhle si vážně připadám neschopná… Nedokážu jednoduše vyjmenovat skvělý vlastností , který bezpochyby má a ani ty špatný :)… Možná to značí,že je vlastně dokonalej 🙂 ? Měj krásnej den Pááá

    • Jani, určitě je dokonalej a Ty jsi skvělá máma x No je to dřina to mateřství, ale zase ta nejhezčí na světě. Myslím, že i handicapovaní se můžou mít v životě dobře, hlavně, když mají skvělé rodinné zázemí, které určitě poskytuješ x

  35. Ahoj Ali, čtu článek se zpožděním. Ale hrozně se mi libi jak je to napsané. Pravdivě, upřímně s lehkostí. Vážně tohle se Ti moc povedlo!
    Mám to naprosto stejně. Dítě mám zatím stále jen jedno ale i to někdy stačí. Nadruhou stranu ho tak moc miluji ze mu stejně brzy vše odpustim. 🙂 Vždyť to je náš smysl života!:)

  36. A ja bych si to dovolila zakoncit tim,ze napisu:prosla si tim kazda mama(+-) (a ktera rika,ze ne,keca ?) a ty nase poklady nam za to stoji,ja bych sem taky mohla napsat romany,hlavne v tehu s tema mejma uz dospelima,nejdriv to ani za boha neslo,dke lekaru ani nikdy nepuhde,pak to gypadalo,ze nedonosim..a treti vymodlene tehu zvraceni tak,ze jsem vazila jako anorekticka, a slo mi o zivit, i miminku..a pak ze nespala a nespala,a vozeni v kocarku v byte,a myslela jsem,ze skocim ze skaly? ale vsechno prejde..a bude hur?nee,sranda,vsechno je pro deti,a rychle se to zapomene(nejdrive skleroza na matersky,umis jen papat,kakat a jee beruska ?a pak skleroza ve stari ?)
    Prosla a projde si timto kazda,mas pravdu,ale hlavne pozitivne,to je moje heslo,klido i cerny humor,co komu pomaha,hlavne klidek? Deti to citi,a je smesny,kdyz nervni,ukricena matka chce klidne dite ??

  37. A ja s handicap.pokladama pracuji..Budme vdecne za zdrave deti,ostatni veci jsou prkotiny,mnohdy si to kopa maminek neuvedomuje..ale milujme vsechny…deti jsou to nej na svete…

  38. Dobry den pani Alica, super napisane a hlavne realne. Presne toto zaziva 95 percent zien na materskej:) Vas clanok citam po roku, ale velmi som sa pousmiala a uvedomila si, ze byt matkou je uzasne, ale nie jednoduche. Taktiez sa tesim z mojho rocneho synceka a na chvile, ktore si spolu este uzijeme:) Dakujem za skvele citanie:)

  39. Dobrý den Ali,
    moc vás zdravím a chci vám poděkovat za blog a videa.Také mám 2 děti a se všemi body souhlasím.Dřív jsem byla dost skeptická k těmto mamablogům,ale jak jsem našla váš,tak když ej mi smutno nebo mám náhodou chvilku pro sebe(výjímečně)hned si vás opakovaně pouštím.I moje děti znají Sáru a Stelu:)
    Jen jsem chtěla napsat k tomuto článku, že obdivuji handikepované maminky, nebo nemocné.To bylo právě to,co mě překvapilo na mateřské.Moje opakované angíny, mononuklozy a nyní i trhání mandlí v mých 34 letech je taky perlička.Bojím s o sebe,ale víc o děti, jestli to beze mě zvládnou…
    Mějte se moc hezky a ať už s vám ty nemoci taky vyhýbají.

    • Peti, ano, mámy samoživitelky nebo něčím hendikepované mají můj obdiv. Už jen takto, když je člověk zdravý a má i oporu v partnerovi je mateřská těžká a tady ty mámy jsou opravdové bojovnice. A máma, když onemocní, je to blbý, já měla zápal plic a dva měsíce jsem měla naordinovaných na lůžku! Jen jsem kojila a zbytek musel obstarávat muž, sama bych to nezvládla. Ty si tedy taky užíváš :-/ Snad už Ti zdraví bude přát a děkuji za komentář ♥

  40. Mě překvapil takový ten pocit, že už nejsem já, teď už jsme jenom my. Trošku jsem ztratila pojem o tom, kdo vlastně jsem a nějakou dobu jsem prostě jen „matkovala“… třeba jsem zapomněla poslouchat mou oblíbenou hudbu! Dva roky pryč a už se pomalu vracím k sobě. Jen jsem zvědavá, jak to bude, až se narodí druhé. 😀

  41. Hezky napsané.
    To nevyspání. No druhý 3 měsíční syn je zlatíčko od narození se budí 1x občas 2x za noc. Můj splněný sen. Starší 3,5 lety se stale budí 1x-2x za noc a když byl miminko tak byl přesný jak hodinky budil se po 3h s orevalenim a nakojenim… Jsem mezi jednotlivými kojenimi spala hodinu.
    Tak snad to druhému vydrží a já si tu slavnou (mateřskou) dovolenou užíji.
    A ticho? Já vztavam brzo většinou 4-5h kojim a oak si lehnout už nejde uzivam si 1,5 hodinky o samotě než se vzbudí starší. Ale také chodím spát ve 21h s dětmi

Napsat komentář: Martina Krevova Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Translate »
Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial