Mámou stylově Lifestylový blog (nejen) pro maminky o módě, kosmetice, dětech, vaření, bydlení i cestování.

Pro mámy» Spí vaše dítě celou noc?

Jak jsem se vám už ve svém dřívějším příspěvku (zde) svěřovala, se spaním naší dcery to nemáme úplně lehké. Už jsme měli období, kdy hezky spala celou noc, ale od té doby, co jsem otěhotněla, jako by začala žárlit či co a v noci k nám pravidelně chodí do postele, kterou by pak následně měla nejraději jen pro sebe (A navíc se opět začala dožadovat nočního mlíčka!). Kope kolem sebe a odstrkuje nás, takže téměř běžně spím úplně až na kraji postele a stále se v noci budím, jak se bojím otočit, abych ji nevzbudila. A obzvlášť teď s velkým břichem, kdy potřebuji i více spánku, se mi tento stav moc nezamlouvá. A to si říkám, jak to vlastně budeme dělat za chvíli, kdy budu ještě k tomu vstávat k miminku. Zkoušeli jsme i důsledně ji do své postýlky vracet, ale jen jsme z toho byli vyčerpaní a ještě  víc unavení než teď. Nějaké rady, co s touto situací?

Cestu k nepřerušovaným nocím hledám totiž všude kolem mě a vítám každou odbornou literaturu na toto téma. Mnohé z vás se v komentářích zmiňovaly o knize „Každé dítě může dobře spát„, a tak jsem si ji pořídila a musím říct, že nám hodně pomohla alespoň s odpoledním spaním. Na to večerní však nevyzrála.

konecne spi celou noc_01

Teď se mi do ruky dostala kniha Konečně spí celou noc!, na kterou mě nalákala hezká anotace a to, že se prý stala oblíbenou u mnoha rodičů. Pokud jste na tom podobně a taky hledáte na téma „dětská spánek“ nějakou užitečnou a přínosnou knihu, čtěte dál, povím vám, jestli rady tady v této naučí spát vaše dítě vážně celou noc.

Kniha je celkem tenká, dobře se čte a lze ji přečíst na jeden zátah během pár hodin. Její anotace popisuje, že nabízí řadu výborných tipů a osobních zkušeností s dětským spánkem. Právě ty osobní zkušenosti a nějaké netradiční tipy by se mi hodily, takže jsem na ně byla opravdu nedočkavá. Co jsem v ní ale ve skutečnosti našla a přinesla mi něco?

konecne spi celou noc_02

Já sama moc nemám ráda, když se nějaký produkt opírá do druhého a chválí zrovna ten svůj, že je lepší než ten druhý, a hází na něj špínu (jako na nějakých reklamách). A když to tak je, říkám si, že tam něco smrdí. Takže když se hned na úvod knihy Konečně spí celou noc! autorka začala obouvat do publikace Každé dítě může dobře spát, se kterou jsem měla zrovna čerstvé zkušenosti (a vcelku kladné!), a v házení hnoje na tuto knihu pokračovala vlastně celý zbytek knihy, dost značně mně to začalo vadit. Přišlo mi, že snad autorka řeší nějaký svůj osobní problém a kompenzuje si to tím, jak čtenáře popudí proti konkurenční knize. To na mě vážně dobrý a seriózní dojem nedělá. To se rovnou kniha mohla jmenovat: „Kritika knihy Každé dítě může dobře spát„.

Ale přivřela jsem oko a jen si vždy povzdychla, když nějakou metodu z druhé publikace odsoudila a přirovnávala ji dokonce k hitlerovskému manipulačnímu nátlaku. Já sama jsem nějaké uspávací metody používala a nikdy se mi dcera v postýlce nepozvracela a nepřišlo mi, že by utrpěla nějaký psychický šok nebo něco podobného, jak uvádí tato kniha. No dobře, takže když paní autorka zatracuje všechny dobře známé metody, jak naučit dítě samo usínat apod., tak jsem čekala, že se s něčím vytasí ona sama a nabídne vyčerpaným rodičům alespoň jiné řešení, tak jak charakteristika knihy slibuje. Ano, pár bodů až v poslední kapitole uvádí, ale rozhodně to není to, co by mámy v naší společnosti chtěly slyšet a co by je spasilo. Její řešení je totiž se s tím, že dítě nespí, jednoduše smířit a totálně se oddat jeho potřebám. Takže když chce i 10x za noc nakojit, tak mu vyhovět. Vzít si dítě do postele a přes den se mu plně věnovat. A partner to hold musí pochopit, on zrovna není ten důležitý. (Osobně mi toto přijde jako první krok k rozvodu. Jedna moje kolegyně, když jsem šla na mateřskou, mi kladla na srdce – uvědom si, že chlap se nikdy nesmí cítit odstrčený a na druhé koleji, jinak ten vztah půjde do kytek. A já s ní souhlasím. Ale to odbočuji :-)).

konecne spi celou noc_03

Abych k této knize nebyla zase tak nespravedlivá, své postřehy popisuji jen ze svého úhlu pohledu. Odráží se v něm asi i to, že já trvám na nějakém svém osobním prostoru, seberealizaci i při mateřské a rozhodně nehodlám partnerský vztah stavět na druhou kolej. Avšak s tím, že dcera nespí úplně podle našich představ, se pomalu ale jistě smiřuji, jak vidím, asi s tím vážně není moc co dělat a třeba jednou postupem času bude chtít spát sama 🙂 Je určitě hodně rodičů, kteří žádné uspávací metody absolvovat nechtějí, touží dát dítěti ze sebe 1 000% a udělat pro jeho štěstí maximum (to samozřejmě asi každý z nás :-)) a jsou ochotní se mu věnovat od rána do rána po dobu několika let. Ti si v této knize jistě přijdou na své. 

Publikaci Konečně spí celou noc! (Jak pochopit a vyřešit problémy se spánkem vašeho dítěte) od Evy Solmaz z vydavatelství Grada můžete koupit například tu.

Jak se k dětskému spánku stavíte vy?

Zkoušeli jste nějaké metody, spíte se svými dětmi v jedné posteli či k nim několikrát za noc vstáváte? Nebo máte doma spokojené spáče? 🙂

 

14 komentářů

  1. Chachá! Já momentálně každou noc nejdřív několikrát vstávám a obvykle ho pak beru do postele. Už to takhle máme několik měsíců. Motýlek byl jednou nemocný a špatně se mu spalo a já celá vyplašená ho držela za ruku… No a on teď chce za ruku držet při usínání pořád. Večer to většinou docela jde: vypije si mlíčko a pak si lehne do postýlky a obvykle dost rychle usne. S mojí rukou. A v tom je ten problém. Protože pak se v noci probudí a chce tu ruku zpátky. Takže vstanu, stojím nad postýlkou a držím ho. A když usne, snažím se ho pustit, ale drží mě pevně a často se probudí krátce poté, co ho pustím. Takže musím zpátky. A takhle to pokračuje až do chvíle, kdy mi dojde trpělivost nebo kdy jsem už tak vyčerpaná, že si prostě chci lehnout, a tak ho vezmu s sebou do postele, kde spím zkroucená v nepříjemné poloze tak, abych ho mohla držet za ruku.
    Knihu „Každé dítě může dobře spát“ jsem četla a díky ní vím, že prostě musím odbourat to držení ruky při večerním usínání. Momentálně jsme na dobré cestě s plyšovým psem – občas mi projde, že místo mojí ruky drží jeho a mám pocit, že pak v noci spí lépe.
    Tu „vyřvávací metodu“ z téhle knížky jsem ještě nikdy nedotáhla do konce. Jen občas, když si v postýlce pořád stoupá a nechce si lehnout, mu řeknu, že jdu vypustit vodu z vany po jeho koupání a že si může ještě v postýlce hrát, ale sám. A že přijdu za chvilku. To obvykle funguje… Sice hrozně řve, ale když se vrátím, hned ztichne, lehne si a spí. Akorát posledně se mi stalo, že se po mém odchodu opravdu hodně rozčílil a křičel tak, že se mi v postýlce opravdu poblinkal. Což mě na nějaký čas odradilo tuhle metodu používat.

    • Vanilko, Ty to taky nemáš úplně jednoduché a to ještě pak vstáváš do práce, kde musíš být při smyslech. Já aspoň když jsem z nevyspání trochu mimo, tak nemusím předvádět nějaké výkony. No jestli si Motýlek při usínání zvykl na tu ruku, tak je asi vždy neklidný, když ji tam nemá, tak držím pěsti, ať tento zvyk odbouráte 🙂 Nebo si ho vzít do postele rovnou 🙂 Mně se malá v postýlce z křiku naštěstí nikdy nepozvracela, to bych asi tu metodu taky zvážila. To ale musí každá máma vycítit, jestli je to pro její dítě vhodné. Tak hodně sil a ať se to zlepší!

  2. Ali, moc pěkně napsaný článek. Co se přímo Kryštofa týče, tak je snad od chvíle, co se narodil opravdu spáč. Usíná nejdéle o půl osmé a vstává v sedm ráno. Ale od dvou a půl roku věku se začal budit, vždycky když prožíval nějakou (i malou)změnu. Např. se asi čtnáct dnů, vždy kolem desáté budil úplně vyplašený a nikdy pořádně nevěděl z čeho. Pomohlo pravidelné čtení pohádek před spaním. Byla (a je) to naše společná chvíle, usíná s pocitem, že jsem s ním a všechno je v pořádku. Střídáme se ob den s mužem. U vás je to složitější o evidentní žárlení(a není to nic neobvyklého), držím palce, aby to byla jen nějaká vlna a zase se to vrátilo do normálu. Děti se prostě s novou situací srovnávají po svém…
    Knihy o kterých píšeš jsem nečetla, ani jednu, ale moc děkuji za tip:-)
    A odsouvání partnera během mateřské na druhou kolej, to snad ani nemusím psát, to je jednosměrná jízdenka k rozvodovému řízení…

    • Jé Jani, tak to je báseň, to Kryštofovo spaní 🙂 A spí i přes den? Pohádky čteme pravidelně každou noc, je z toho příjemný rituál, ale stejně dceru neuspí a spíš ještě něco vymýšlí, chce nám v souvislosti s příběhem něco ukázat apod. I když to zabere něco kolem půl hodiny, tak nakonec v postýlce zůstane, jenže pak za pár hodin ji máme u sebe 🙂 Jsem hlavně zvědavá, jak to budem dělat ještě s mimčem 🙂

  3. Moc pěkný článek. Mám roční dceru a až poslední dobou mi spí skoro ukázkově….od osmi večer, kdy usíná se Sunarem a svým plyšovým mazlíkem, do šesti až sedmi hodin ráno. Při usínání jsem u ní a počkám až opravdu usne, pak teprve odcházím. Obvykle to ale netrvá déle než 15 minut. Jen pokud jí rostou zoubky tak je to horší. Přes den je to stejné. Jen do roka mi nechtěla přes den usnout v postýlce, takže jsem denně 2x vyrážela s kočárkem, což bylo jediné místo kde ve dne usnula. Občas to bylo peklo….když byla fakt zima nebo když mi bylo blbě. Na vyřvávací metodu nemám nervy, ať si každý říká co chce. Třeba dneska abych jí uspala po obědě, jsem jí asi 10 minut nosila v náručí než usnula…což asi taky není ideální.
    Do postele si jí neberu…zkoušela jsem to občas po ránu, když se mi probudila třeba v pět a nechtěla usnout, ale stejně tak mi pak neusnula ani u mě v posteli.
    Ovšem nedělám si iluze, že tahle celkem ideální situace bude trvat pořád….mám pocit, že se to spaní u malých dětí hodně mění…tak zkus vydržet a třeba to za chvilku bude zase lepší. 🙂

  4. Alí, my mame postelovou holčičku. Svoji postýlku diky vyrvavaci metodě zacala nenávidět. Kdykoliv jsme ji tam dali, tak spustila hysteraka. Pak mi kamarádka poradila odmontovat z postýlky jednu stranu a prisunout si její postýlku k naši a od te doby spi ve své postýlce. Sama si tam jednou v noci vlezla a s nama uz spat moc nechce. Občas jo ale převážně spi v te svoji. Ví ze jsme vedle s muze kdykoliv k nam a tak je ok. Zkus to na par dni treba si pak vaše beruska nepřijde odsunuta 😉

    • Alí, tak hlavně, že jste si našly svůj styl spaní a to, co vám vyhovuje 😉 My na dětskou postýlku momentálně v ložnici prostor nemáme, za měsíc to tu ale chceme přizpůsobovat pro mimi a je blbé ji na měsíc do té malé postýlky k nám šoupnou a pak jí říct, že tam bude mimi a ona musí vedle. Spolíhám na to, že ji pak bude vadit ten řev malé fazolky a sama dobrovolně zvolí svoji postel 🙂

  5. Už jsem to tady jednou psala, a zatím musím s vděčností potvrdit, že u nás metoda „Každé dítě může dobře spát“ zabrala a funguje už 5 měsíců. Až teď, kdy spím celé noci nerušeným spánkem a jsem plná energie si dokážu užívat mateřství naplno…a dělat při tom i další věci, například studovat, a mít prostor pro sebe. Nezdá se to, ale když má člověk spánkovou deprivaci, jeho kvalita života se zhoršuje (teď ze mě mluví příprava na státnice 😀 ).

    • Je to tak, hlavně ti větší spáči, kteří potřebují ke správnému fungování aspoň 8 hodin spánku (jako jsem já) to fakt blbě snáší a hodně mě to ovlivňuje na náladě, soustředění a celkovém rozpoložení. Nám dcera po té řvací metodě (i bez knihy, prostě jsem ji jen po malých intervalech navštěvovala v pokoji a vždy ji utěšila) začala hezky spát téměř hned asi ve 3 měsících, jen se budila na mlíko, ale pak zase hned usnula. Pak jsme měli i hezké období, kdy vážně spala celou noc a teď to zase šlo do kytek, jenže to už tady tu metodu použít nemůžu, protože sama leze v postýlky. Ještě tam doporučují metodu zavřené-otevřené dveře, ta nám vyřešila denní spaní, v noci jsme to taky zkoušeli, ale po týdnu, kdy jsme byli všichni totálně vyčerpaní to vzdali. Každopádně držím pěsti na státnice, ať dobře dopadnou! 😉

  6. Ahoj Ali! U nas je to tak, ze se spanim bojujeme stale a to bude Lukasovi za mesic 2 a pul. Vyrvaci metodu jsem zkusila trikrat – poprve v dobe, kdy mu bylo asi 7 mesicu. Brecel tak priserne, az se z toho pozvracel. V knizce pisou, ze se na to nema nejak extra reagovat, ale pro me to byl sok. Bylo to priserny. Pockala jsem teda par tydnu a zkusila to znovu. Kdyz ani po 40 minutach neprestal plakat, tak jsem si rekla, ze takhle fakt ne. I doktorka mi rikala, ze bych ho vice jak 40 minut nemela nechat plakat. Potreti jsem to zkusila, kdyz mu bylo 13 mesicu. To byly nejhorsi 4 noci, jaky jsem kdy zazila. Lukas usinal v klece, rukama se drzel spriclicek v postylce a usinal uplnym vycerpanim po hodinovym rvani. Pak se vzdycky probudil a plakal dal, byl cely mokry od slz a vubec nechapal, co se to deje. Takhle jsme to delali ctyri noci. Ja vetsinu casu sedela vedle jeho postylky a snazila se ho uklidnit. Priserny! Kdyz to ani po ctyrech nocich nebylo lepsi, dosla jsem k zaveru, ze u nas tohle proste nefunguje. Jsem toho nazoru, ze kazdy dite je jiny, na nekoho to funguje a na nekoho ne. Hodila jsem to za hlavu a dal chodila v noci k nemu (spi na dvouluzku a kdyz se vzbudi, jdu k nemu a spim tam az do rana), kojila ho treba i 7 krat za noc a i kdyz to bylo narocny, bylo to pro me osobne lepsi nez ten „rvaci trenink“… Ale jak pisu, bojujem s tim spanim do ted. Minuly tyden spal poprve celou noc (od 22 hodin do 5:45), jinak se vzbudi minimalne jednou (kdyz mam stesi), ale spis i vickrat… No, a i my budeme mit za par mesicu prirustek, takze vubec nevim, jak to budem delat…

    • Ahoj Markét, tak v prvé řadě gratuluji k očekávání dalšího přírůstku! To nám to vyšlo zase dost podobně, co? 🙂 No to, co popisuješ, je fakt hrozný, to bych taky nedala. Sára se nikdy nepozvracela a ani tak dlouho neřvala, naučila se sama spinkat celkem rychle. Ale teď jak už se sama všude dostane, je taková větší rozumbrada a vše jí dokonala zapaluje, bych řekla, že se u ní dokonale projevují herecké sklony a ví jak na nás 🙂 I s tím spaním. Takže jen v noci slyším „spát s tatínkem“ a to nic neuděláme a asi trošku cítí, že za chvíli nebude jediná o koho se budeme starat, tak toho využívá, co se dá. Třeba se nám to s miminama zlepší, nebo prostě o starší děti se budou starat tatínkové a my budem obstarát ty malý řvoucí vánočky 🙂

  7. Ahoj, jak tady čtu ty komentáře týkající se nějaké vyřvávací metody, jem docela v šoku. Mám jen 3 a půl měsíční dceru, ale neumím si představit, že bych ji nechala plakat víc jak 5 minut. To bych prostě asi nezvládla psychicky. Možná je to tím, že jsem ještě pořád vystrašená matka prvního dítěte, ale i tak. Co se týká našeho spaní, tak my máme malou v ložnici a tím, že ji máme malou tak je mezi naší postelí a její postýlkou asi jen 30cm. Ale s večerním usínáním zatím nemáme potíže. Prostě ji mezi šestou a sedmou večer okoupu, nakojím v naší posteli a dám ji do její postýlky. Pevně ji zavinu a ona spí klidně i 8 hodin v kuse. Tím, že ji dávám spát tak brzo (to abychom měli s manželem na sebe taky nějaký čas), tak v noci jednou vstát musím. Ale to mi nevadí. Přebalení a nakojení trvá max. 20 minut. Jakmile ji zas uložím do postýlky do 2 minut je tuhá a spí až do rána, kdy táta vstává do práce. Takže já si zatím stěžovat nemůžu. I přes den to celkem jde. Někdy si s ní sice musím lehnout do naší postele, ale ona za chvilku usne, přenesu jí a spí. V kočárku mi už asi 2 týdny moc spát nechce. Nejspíš už vnímá všechny ty stíny a zvuky a zajímá jí to.
    Každopádně jsem zvědavá, jak se její spaní bude vyvíjet.
    Krystyna

  8. Pingback: Pro děti» 6 tipů na klidné spaní miminka (i maminky) | Mámou stylově

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Translate »
Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial